Chléb a hry

Už staří Římané věděli, jak udržet na uzdě plebs, čili obyčejný lid. "Dejte lidu chléb a hry," znělo heslo. No a když to nestačilo, nějaký ten nástroj na potlačení nespokojenosti se také vždycky našel. Řekla bych, že v rámci pokroku jsme na tom pořád stejně, jako ti chudáci kdysi. Jen toho chleba je nějak čím dál méně, krvavou podívanou v cirku nahradily televizní stanice. Tu došlo k pokroku, kdo nemá náladu náladu na krev, může si pustit zamilovanou telenovelu nebo nějakou bezduchou zábavu pro masy. No a když lidé při konkrétním případu začnou zdvíhat hlavy a křičet o něčem "Ne," i to zastrašování se najde. Jako když se davu začalo zdát, že ten americký radar na našem území je vážně volovina. Hned se našel jeden, kdo začal lidi strašit, že v tom případě obnoví vojenskou brannou povinnost. Doufám, že dnešní lidé mají přece jen o ta tisíciletí víc rozumu v hlavě než římské masy a nepodlomí se jen tak před nějakým šaškem.