Pražská katedrála

Existuje takové jedno starodávné pořekadlo "Co vlk schvátí, nenavrátí." Zdá se, že to platí i o vlkovi s velkým V. Alespoň o jednom, říkám si když sleduji, jak kardinál Vlk bojuje o svatovítský chrám. Katolická církev se léta se soudila s naším státem o navrácení katedrály svatého Víta a bohužel, u jednoho soudu uspěla. Podle mně nespravedlivě, neb ať mi nikdo netvrdí, že jmenovanou katedrálu církev postavila! Její stavbu inicioval král a další jeho následníci platili z krvavých mozolů každého obyvatele této země, aby ten svatostánek vznikl. Tvrdím, že na ostatky svatých je ho škoda, ale jako prestižní stavba českého státu působila a působí skutečně impozantně, to je pravda. Že se užívala a dokonce i užívá k náboženským účelům, no proč ne, ale stavbu takového klíčového významu by neměl vlastnit nikdo jiný než stát, to je můj jasný názor. No, soud dal za pravdu církevním papalášům a výsledek známe - v katedrále museli šokovaní návštěvníci platit extra vstupné, na natahování rukou po penězích byla tato náboženská instituce vždycky pohotová. Teď se má rozhodnutím jiného soudu chrám vrátit pod státní správu. A ejhle! Církevní nechtějí! Vyčůraně se alespoň handrkují o mobiliář! No jasně, i ten má nevyčíslitelnou hodnotu! Tajně se bavím představou, jak by to asi vypadalo, kdyby nějaký soud přiřkl flandákům alespoň to vnitřní vybavení. jestli by se ti svatouškový přihnali a na blastní ramena naložili lavice, oltáře a krucifixy. Možná, že ano. Vždyť jen to, co je doma, to se počítá!