Demižony

Šinu si to ráno do práce a nesu obrovský pytel plastových láhví do tříděného odpadu. (Naštěstí jsou kontejnery přímo v naší ulici a dokonce ani ne příliš daleko od našeho domu). Dnes ale už z dálky vidím, že se u nich válí cosi podivného. No jsem už nemladá, špatně vidící, mhouřím oči a přemítám, co to může být... A krok co krok blíž se mi to jeví podivněji, až jsem konečně stanula a zírám: u paty kontejneru na papír stojí celá zídka vystavěná z lehké kartonáže -a v každém kousku přenosné konstrukce trůní dva prázdné skleněné demižóny! Musela jsem se smát! No jasně, kdo je tam složil, neměl jinou možnost jejich likvidace! I kdyby je chtěl hodit do kontejneru s bílým sklem, nemá šanci, baculaté demižóny jsou příliš velké, neprojdou malými otvory! Vybrat je z kartonových obalů, ty naházet do nádoby s papírem a nechat skleněné baculáče, siroty, stát vedle nahaté, to stejně nic nevyřeší. Takhle si možná někdo dokonce nějaký ten demižónek vezme a odnese si ho domů nebo na chalupu - a tak čest a sláva tomu, kdo je tam tak pietně složil, nedojde k žádné škodě ba právě naopak!

(poznámka syna: Na podobnou situaci jsem narazil vícekrát, častěji jde ale o skleněné tabule, které nejde do kontejnerů vhodit. Ostatně bývají k vidění i neutevírací kontejnery na papír, kam prostě nejde vložit složenou větší krabici.. Prostě když nikdo kdo tyto nádoby vyrábí neuvažuje, tak je to těžké.)

Mrtví na přechodech

To jsem se dnes zase nasmála, když jsem si přečetla článek s názvem "Mrtvých chodců na přechodech drasticky přibývá." Ne, nemějte mě prosím za sadistu, kterému působí potěšení, když na přechodu zahyne dítě, starý člověk nebo opora rodiny. Rozesmál mě výrok pana Tesaříka z Policejního prezidia - počet kolizí se totiž podle něj zvyšuje proto, že řidiči a chodci spolu "nespolupracují". Nu ovšem, jak by také mohli! Vždyť jde o dvě rozličné skupiny existencí, jako by to ani nebyli v obojím případě lidé. Řidiči, zejména řidiči moderních a výkonných vozů, mají tendenci se za volantem považovat za bohy. Nedodržují povinné rychlosti ani jiné předpisy, na přechodech se bezohledně snaží nahnat pár vteřinek času na úkor přecházejících, často je možné pozorovat vyloženě zlomyslné pozvolné najíždění na vyznačený přechod, pokud se na něm právě vyskytuje nějaká vhodná (čili vcelku bezmocná) oběť, člověk starý nebo přinejmenším zřetelně špatně se pohybující. To má chodcům dodat chuti vlídně ustupovat takovým hovadům? Pochopitelně, i jejich agresivita vzrůstá. Tvrdit, že je mylný názor, že chodec má před autem absolutní přednost, to je další hovadina. Ovšem, že chodec by měl mít před automobilem vždy přednost, protože auto může člověka zabít nebo přinejmenším zmrzačit, zatímco opačně to prostě nelze. Jenomže právě současný stav jasně demonstruje poměry v tomto státě - právo je vždy na straně silnějšího, slabší nechť si trhne nohou. Takže, vážení, máte dvě možnosti: Buď si nasyslíte, koupíte si taky auto a přiřadíte se mezi ta hovada s volantem (několika desítkám slušných řidičů v této republice se tu opravdu pokorně omlouvám) nebo budete denně nosit kůži na trh při běžném přechodu ulice. Naštěstí, jak tak pozoruji situaci, zdá se mi, že lidé si donekonečna jinou skupinou na hlavu dělat nenechají. Už několikrát jsem byla svědkem situace, kdy skupinka energických mužů vytáhla řidiče z vozu a nastalo prosazování práva cestou moci. Nejsem rozhodně z těch, kdo by podobné výstřelky schvaloval, ale když holt pánové této země nejsou schopni vymyslet účinnou ochranu chodců, možná začnou v dohledné době ohrožené chodecké davy demolovat na křižovatkách auta provinilých řidičů a snad to nějaké výsledky přinese.

Popelka

Byla žila jedna novodobá Popelka. Pravda, popel už z kamen nevybírala jako ta pohádková, protože u nich doma se topilo plynem, ale přesto si života nijak neužívala. Macecha ji bila, když se příliš pozdržela nad četbou bulvárních časopisů a nepřinesla ze sámošky včas cigára a lahváče. A mladší nevlastní sestry jí v jednom kuse braly oblečení a často i šminky, ačkoli ještě chodily do základní školy. Jen kmotříček k ní byl hodný, dával jí drobné bezcenné dárečky na jaké stačila jeho kapsa nájemce holobytu a nikdy za to nic nechtěl, ani sexuální služby. Jenomže co byly pro Popelku takové malé pozornosti oproti jejím velkým tužbám. Přála si mít krásnou moderní garderóbu, kufříček líčidel jen sama pro sebe a před domem velké auto. Její sny vnímala Pohádková víla a jednou už jí došla trpělivost. "Kdo chce kam, pomozme mu tam," zamumlala jako kouzelné zaříkávadlo. A před Popelkou se rázem proměnil ošoupaný módní žurnál v haldu luxusního oblečení, z levné nalomené pudřenky se stal necesér přetékající kvalitní kosmetikou a maličké autíčko, přívesek od klíčů, se jí utrhlo od kapsy, vylétlo oknem ven a na ulici se proměnilo v přepychový bourák. Popelka oněměla úžasem, ale jen nakrátko. Rychle se oblékla, obula, upravila a hajdy ven a hupky do auta. V tu chvíli se zjevil Pohádkový Princ. Byl přesně takový, jak si ho vysnila při sledování nekonečných telenovel. Jů a jde přímo k ní! No jasně, padne jí k nohám a vyzná jí lásku. Ale Pohádkový Princ na ní jen letmo spočinul sametovým zrakem a kráčel dál. Ubohá Popelka netušila, že i splněná přání mají své meze a že Pohádkový Princ spěchá, aby stihl domluvenou schůzku se svým milým. A že i kdyby dokonce nebyl gay, nestál by o nafintěnou a zmalovanou hloupou holku.

Na dovolenou

Že svět se docela zbláznil, to už snad každý ví. Dokládá se to na spoustě případů, mnohokrát jsem to na těchto stránkách tvrdila i já. Lidé blbnou, vraždí se navzájem nejen ve válkách, ale i jako jednotlivci, atentáty, vraždy malých dětí, jejich únosy a dětská pronografie, to jsou jen náhodné vzpomínky. V létě padají kroupy jako trakaře a v zimě zase nemrzne.Ne, že bych si zrovna já na tohle stěžovala, ale kamarádka si zaplatila s celou rodinou horský pobyt a pak se do poslední chvíle třásla, že vyhodila peníze nadarmo. "Sněžit nebude, děti nebudou moct lyžovat a budou furt zlobit, starej bude mít záminku chlastat u baru a já se z toho asi pudu voběsit," lamentovala. No, měla štěstí, na poslední chvíli v té jejich lokalitě sníh napadl a když se vrátila, měla pro změnu důvod remcat, že se tam ulyžovala málem k smrti a že ji všechno bolí. Ale stejně... víte, jak to myslím. Nic není jak má být. Paradoxně se připisuje lidské činnosti, konkrétně celému tomu "civlizačnímu procesu," že probíhají v ovzduší takové změny, které ovlivňují počasí, dokonce i takové fenomény jako tornáda a hurikány. Vtipné je, že lidé sice začali těmto úkazům dávat jména, ale pramálo se snaží pozastavit svoji činnost v tom směru, která je způsobuje. Takže, vážení, asi bude i hůř!

Půst

Proč jsou na světě půsty? Bezvěrci se domnívají, že je to vynález církví, pozůstatek další buzerace chudého lidu. Aby se flanďáci nemuseli zdržovat vymýšlením výmluv, proč dělný lid za dny dřiny o robotě měl tak málo, že se mu některé dny jídlo prostě nedostávalo, ospravedlňovali to nutností postů a náboženskými účely. Zdánlivě by na tom mohlo něco být, protože je zajímavé, že mniši a vůbec kněží všeobecně převážně nebývali hubení, nýbrž naopak řádně vypasení, takže buď půsty nedodržovali nebo si to u tabule čile vynahrazovali ve dnech ostatních. Že to většinou takhle bývalo, to je nezvratný fakt, už mistr Jan Hus vedle spousty jiných nešvarů poukazoval například právě na toto (a jak také dopadl, že, pro pravdu se lidé nejvíc zlobí). Nicméně zvláštní je, že jemodernější výzkumy jasně prokázaly, že půst je zdravý, dokonce velice zdraví prospěšný, pokud se ovšem drží s rozumem! Doporučuje se hladovka jednou za měsíc, prostě 24 hodin nejíst, pouze dostatečně pít - samozřejmě se rozumí nesladké a také nealkoholické nápoje. Tak se tělo pročistí a například srdce lépe pracuje. No proč ne - kočkovitým šelmám, například, se doporučuje hladovka jednou týdně! Ještě že nejsme kočkovité šelmy!

Potomkové

Tedy: já vážně nevím, jestli je pokrok opravdu vždycky to pravé ořechové. Například na poli rodičovství. Vezměte se, že ještě před dobou poměrně nedávnou se otcovství nedalo s jistotou určit. Jak se trochu zlomyslně říkalo, jistá je vždycky jenom matka, otec potenciálně vždy nejistý. No a tumáš - dnes v nemocnici personál z blbosti vymění mimina, takže jsou nejistí rodiče oba a přijde se na to. Že je to chvályhodné? No jo, ale herdek, vždyť by se to vůbec nemělo stát, kdyby byl v porodnici pořádek! Naproti tomu, v těžké nevědomosti byli kdysi blaženými otci i muži neschopní či přestárlí a že se tak stalo s pomocí pořádného chlapa, zůstalo jim milosrdně utajeno. A šlo o něco? Děti byly milované, tatínkové spokojení a podstata věci utajená. Dnes si může každý páprda usmyslet genetické testy a obvinit, ponížit a perzekuovat i počestnou ženu. Takže vážení, záleží na tomto poli na tom pokroku tak moc???

Platy vyžírků

Moje babička byla ještě veskrze staromódní paní, kdykoli se jí něco nezdálo, jen spínala ruce a provolávala akademickou otázku kam že to ten svět spěje. Většinou se jí dotýkaly prkotiny, jako příliš krátké sukně u děvčat nebo to, že se holky už na základce malují. Co by asi vyváděla při dnešní zprávě, že senátor Kubera chce získat pro zákonodárce 275 tisíc měsíčně? Tedy za to, co ti zákonodárci vymyslí (mnohdy snad ani ne hlavou) a při jejich pracovním nasazení, viděla bych to v pořádku, kdyby tutu částku pobírali všichni dohromady. Ale pan Kubera z ODS je žertéř - on to myslel pro každého! Z této částky by si prý ale každý musel platit všechno, od osobních výdajů až po nájem za kancelář nebo plat pro asistenta. Je to tak v pořádku? Pan Kubera tvrdí, že ano. Čeští zákonodárci prý by měli brát tolik, co jejich kolegové v ostatních státech Evropské unie. Když budou mít 275 000 měsíčně, budou spokojeni! To věřím, já bych taky ráda plat jako v Evropské unii. Nevím, kolik tam přesně činí měsíční gáže řadového občana, ale odhadnu si baj-laj očko: naši zákonodárci potřebují na vyrovnání s těmi evropskými 275 táců, ale musí z toho vyplácet výkonného asistenta, nájem za kancelář také není levný, zvýšené náklady oproti každému laikovi mají jistě za benzín a vůbec za dopravu odkudkoli kamkoli a samozřejmě se také těžko mohou na veřejnosti objevovat nevhodně odění či chrastit v kapse posledním grošem, když je třeba reprezentovat a pozvat leckohos na pracovní oběd či večeři. To uznávám a předpokládám, že tohle vyjmenované z té horentní částky schramstne lví podíl. Tak 175 tisíc by na to mělo stačit, odhadovala bych. Kterýmžto pádem by se čistý měsíční plat měl pohybovat okolo 100 tisíc. Neříkejte mi, že to je v pořádku, že v této částce se pohybuje plat předních manažerů! Já jim to přeju, ale i ostatní lidé musí při dnešní drahotě žít!! Například já! Jako řadový občan se nepotřebuji reprezentovat. Ani na pracovní papáníčko nezvu, (jen při oslavě svého svátku a narozenin se sejdeme s několika kamarádkami nad pizzou nebo v cukrárně), šaty extra kvality nepotřebuji a ty obyčejné mi stačí poshánět v second handech nebo u Vietnamců. Také nemusím platit kancelář ani asistenta a za dopravu jistě dám jistě méně než ti, o kterých tady od začátku mluvím. Nejsem nenažranec a i když bych jistě ráda měla byt v osobním vlastnictví nebo si postavila rodinnou vilku na soukromém pozemku, naprosto na tom netrvám. Zatím žijeme ve dvou a stačí nám nájemní byt odpovídajících rozměrů. Jenomže jen za ten byt, jak mi neustále chodí připomínat pan majitel, budu muset záhy vycálovat asi 10 000. Poplatky za plyn a elektřinu také horentně stoupají, už dnes činí zálohy 5000 měsíčně a brzo bude ještě hůř! K tomu platba za pevnou telefonní linku s přípojkou na internet - brachu cca 1200 měsíčně, povinné platby za rozhlas - nechci se bránit, že ho nemám, i když nikdy neposlouchám (to je 45) a televizi(120 Kč.) - co mi zůstane v peněžence z čistého platu kolem 15 000? Správně počítáte! Kdyby nepřispíval syn, byla bych měsíčně o několik tisícovek v mínusu. Syn přispívá, je to hodný syn, ale asi právě proto víc nemá. Nešmelí, nekrade, drogy neprodává.... Když si dá stranou na své povinné, (zaplatí zdravotní a důchodové pojištění z čehož korunu nazpět zatím nevidí neb nikdy nemarodí a důchodu se asi ani nedožije - a pomyslnou částku na roční daň (v jeho případě "podnikatele" v uvozovkách) odevzdá mi do naší společné pokladny právě tolik, abychom přežili (a to ještě jen možná!) další měsíc. Je tohle život? Ne, pravím já! Tak se slitujte se nad nebohou za celá léta živoření, prosím, podejte jí konečně číši bolehlavu, ať má klid. Ale to se vám asi nehodí vám, vládnoucím! Vy potřebujete naživu dalšího otroka, který bude pracovat pro "všeobecné" a hlavně i pro vaše blaho.
Jo, páni zákonodárci, vám jsem to také svědomitě spočítala, protože důležité pro mne je - kolik by stačilo na mé štěstí??? Jsem asi hloupá, ale myslím, že nepotřebuji víc 30 000 za měsíc. To v průměru vystačí na poplatky spojené s bydlením, na základní živobytí i na trochu radosti (mně například nestačí dřepět pořád jen u televize a čumět na seriály. Někdy je to příjemné, ale já chci také občas koncert vážné hudby, divadlo či zajímavou knihu(byť i tu si musím při dneších cenách vynajít ve zlevnění! nebo v antikvariátu) Plus nějaká ta výstava a vstupné na divadelní představení... No páni zákonodárci, já vás asi chápu, vám v životě nenapadlo, že lidé s podobnými zájmy dnes zvednou hlavu a budou chtít to své. Ale ano, budou, právě teď. A bude hůř...