Doplatky

Naposled jsem se tu zmiňovala o "laskavém" postupu nemocnice, která dvakrát vyhnala ze svých bran hladového bezdomovce. Tedy podle mého názoru, byl by to pořádný hyenismus i v tom případě, že by muž byl zdráv. Od personálu v instituci, která má poskytovat pomoc bych spíš čekala, že muže odkáže na nějaké centrum Charity nebo podobné zařízení, kde mu podle svých možností pomohou a ne že ho vyženou na ulici jako prašivého psa. Ale jak se ukázalo, ono to celé je ještě horší - muž totiž nebyl zdráv, naopak. S největší pravděpodobností trpěl následky pokročilého zápalu plic a pomoc potřeboval nemocniční a to naprosto naléhavě. A nedostalo se mu jí. Pokud vím, všichni jsme ze zákona povinni nějakým způsobem platit zdravotní pojištění, (za nezaměstnané ho platí stát), tak snad už jsn z tohoto důvodu měl ten člověk nárok na ošetření. A i když to vezmu jinak - mne při každé výplatě oberou o zdravotní dávky mýrnix týrnix a nikdo se neptá, jestli s tím souhlasím. Když potřebuji cokoli, abych si (a nemálo) doplácela. Mlčky jsem předpokládala, že je tomu tak proto, aby v tom ohromném pytli peněz, co se sejdou, zbylo na takové chudáky. Ale ono se ukazuje, že také ne! Všimne si toho konečně někdo a klepne pořádně aspoň ty zúčastněné v tomto případě pořádně přes prsty?

Smradlavý humusák

Svět není místo k radování, jak to kdysi zpíval Václav Neckář, to vám vzkazuji já. Dnes a denně se o tom při různém zpravodajství můžete přesvědčit. Člověk by ale předpokládal, že existují určité instituce, které přece jen tu dnešní bídu a svrab poněkud zmírňují, například nemocnice. Já vím, tu a tam se pod jejich křídla vetře nějaký úchylný vrah nebo deviant, ale většinou jde o společenstvo slušných lidí, co si předsevzali těm ostatním pomáhat, to jsem si až dodnes upřímně myslela. Jenže i tato iluze je pryč. Přinejmenším určitou část personálu fakultní nemocnice v Olomouci by měl osud vyhodit na shíh a mráz s holýma rukama, aby si každý jedinec vyzkoušel, jak v takové situaci obstojí. Víte, proč to říkám? Ne? Jde o to, že v nemocniční "péči" se hned dvakrát po sobě objevil jistý bezdomovec. Stěžoval si na bolesti břicha a na to, že deset dnů nejedl. Nemocniční personál ho za pomoci ochranky podvakrát promptně vypakoval na ulici a ten ubožák rezignoval, schoulil se kousek od vchodu a prostě zemřel. Mluvčí nemocnice k tomu pouze podotkl, že "nemocnice není azylový dům, aby poskytovala stravu a přístřeší těm, kdo nepotřebují hospitalizaci." Prapodivné stanovisko, ale pokud přihlédneme k tomu, že ten napapaný pán má pouze hájit nemocniční zájmy, i to je poměrně pochopitelné. Co však nepochopím je to, jak lidé ve zřízení, které má životy zachraňovat, mohli být tak necitelní a toho ubožáka vyhnat bez kouska žvance. Přes všechno bouření se a stěžování, nemocniční platy nejsou zase tak malé aby někdo z těch, kdo u toho případu byl, nemohl dát potřebnému trochu peněz, aby si zašel někam na polévku a rum. Že nikdo neměl v tašce žádnou svačinu, kterou by mu podal, že nikdo dokonce ani nebyl ochoten zajít pro něj do nemocniční kuchyně vyprosit nějaké zbytky, jichž se celé hromady po pacientech běžně vyhazují a vyvážejí pro výkrm prasat. Asi se jim ten chudán prostě nelíbil - neměl domov a smrděl, tak ho nechali umřít, co taky s ním, že?

Úchyl

Dlouho už tu nebylo takové sousto! Kanadský farmář, pod tím by si člověk představil mírumilovného chlápka v holinách, jak rozvážně chodí mezi dobytkem, krmí a odklízí ... a laik by asi jen dumal, jaké že zvířectvo to na farmě pěstuje. V případě, jaký mám na mysli, dumat netřeba: farmář pěstoval prasata, ale jelikož sám byl asi taky prase nebo úchyl, vedle toho ještě zabíjel osamělé ženy, které na jeho usedlost zabloudily, vraždil je, rozřezával na kusy a zatímco kostí se zbavoval, ostatek dával zkrmovat svým čuníkům. Když byl dopaden, dlouho dokonce zatloukal a tvrdil, že se zločinů nedopustil. Až nakonec obrátil a ještě furiantsky řekl, že 49 obětí je málo, chtěl to zaokrouhlit na rovných padesát. Není divu, že vyslýchaný i v soudní síni musí sedět ve zvláště upravené skleněné kukani, jinak by ho asi lozlícení lidé vytahli ven a zlynčovali. A jakkoli nejsem přítelkyně násilí, v tomto případě bych s nimi souhlasila. To by totiž aspoň působilo jako zastrašující případ a další takoví by se zatraceně vynasnažili své vražedniceké pudy udržet na uzdě!

Úklid ulic

Znáte to asi všichni - ve vaší ulici má dojít k obrovské akci! Objeví se cedule, od kdy se kde nesmí parkovat, auta co nezmizí odtahují od rána speciální plošiny za horlivé asistence nezletile vypadajících zástupců policie, prázdnou ulici několikrát projede autíčko se sběračem nečistot, posbírá jen většinu, nepředstavitelně přitom začudí - a je zaplaťpánbůh zase na několik týdnů po buzeraci! V naší ulici zametal předevčírem orkán. Bez obtěžování majitelů aut, beze smradu. Prostě profičel a všechno listí nametl na příhodné hromady. Stačilo by trochu fištrónu od příslušného útvaru, aby vyhnal autíčko se sběračem, by ty nametené haldy prostě vyluxovalo a aspoň jednou by se ta bombastická akce mohla zkratovat. Aale ne. Hromady pomalu rozhání mírnější vítr a nezametl je nikdo. Ani rekruti z řad nezaměstnaných, co natahují ruku po podpoře lautr zadara.

Množení

To je ale na světě bordel na kolečkách! Planeta je přelidněná, dnes a denně se rodí noví ubožáci, kteří možná nebudou mít ani jídlo, ale my budeme podporovat plození za každou cenu! V USA se pokoušejí o transplantaci ženské dělohy. Jasně přitom zmiňují, že tělo ženy může mít proti tomuto zákroku prakticky kdykoli námitky, takže i když dojde k tomu kýženému a po devět měsíců transplantovaný orgán poslouží jako pytel na mimino, po porodu bude nutné jej zase operativně vyjmout, aby se předešlo komplikacím. Kolik tahle sranda bude stát raději není uvedeno, ale málo určitě ne! Co všechno jsou některé šílené ženské ochotné podstoupit kvůli tomu, aby dokázaly vyprdnout vlastního potomka. Laskavé, milující to matky! Že jsou dětské domovy přeplněné malými nešťastníky, co by rádi měli svůj domov a že někde na světě by ochotně dali dítě k adopci už odmalička, jen aby se mělo slušně, to takové dušinky asi nezajímá. Přitom příroda jim tu cestu jejich neplodností naprosto jasně naznačuje.

Dvojí metr

Že na světě se měří všechno dvojím metrem, na to asi přijde každé dítě ještě dřív než vstoupí do první třídy. Nedávno jsem si to znovu uvědomila při zprávě o smrti kdysi velmi známého italského producenta Carla Pontiho. V posledních létech se o něm nemluvilo a mladí už asi sotva vědí, o koho jde. Není divu, Ponti zemřel v úctyhodném věku 94 let a dlouhá léta předtím na veřejnosti nevystupoval, buď už chtěl mít svůj klid, nebo toho nebyl schopen. Jeho manželkou byla od roku 1957 slavná herečka Sophia Lorenová. jejich vztah dlouhé roky krmil bulvární tisk, herečka se totiž s producentem seznámila ve svých patnácti létech, on se do ní zamiloval, stvořil z ní filmovou hvězdu, opustil kvůli ní rodinu a oženil se s ní. I když sňatek byl kvůli světským formalitám celé roky oficiálně neplatný, Ponti nakonec prosadil jeho legalizaci. Manželský pár byl dlouhá léta bezdětný a lékaři údajně Lorenové tvrdili, že její vinou a že to tak zůstane navždy. Pan Ponti měl ovšem dost plnou peněženku na to, aby platil stále nové a nové konzultanty - a na dědice nakonec došlo. Dokonce dvakrát - z manželství se narodili synové Edoardo a Carlo. No prosím, jsme u toho dvojího metru! Každý člověk se narodí stejně. Z jedné krásné děvy je ovšem třeba jen účetní nebo úřednice, jiná potká zamilovaného zubatého pišišvora a je z ní hvězda. Otázkou ovšem je, zda by každá mladá krasavice byla ochotná pro nesmrtelnou slávu sahnout po manželovi, jako byl pan Ponti - bez urážky!

Chcete se stát exekutorem?

Chcete se stát exekutorem? Nedoporučuji vám to. Jednak nelze obhájit bezúhonnost takového zaměstnání, byť byste se sebevíc snažili. Jasně, neděláte nic špatného, naopak, jednáte v zájmu spravedlnosti a práva, jenomže každý ví, že ono to s tím právem je někdy hodně vachrlaté a že budete zabavovat majetek nejen lehkomyslným a lotrovským osobám, kterým se nechce platit, ale i takovým, které prostě upadly do neštěstí a platit nemohou. A dokonce se někdy budete dopouštět zákonného bezpráví a ve společných domácnostech zabavovat i majetek, který dlužníkovi vůbec nepatří. Však mnoho takových případů známe z poslední doby! Proto se také leckdo na exekutora naštve a místo aby si dal trpělivě jako hovádko sebrat poslední židli pod zadkem, nějakou pádnou témuž vrazí. A víte co? Ode dneška se můžete nadít i jiných komplikací. Dnes například jeden exekutor našel při zabavování majetku na balkóně vyvlastňovaného dělostřelecký granát!

Nikdo nic neví

Nikdo nic neví, tak bych asi nazvala situaci, okolo dodávek-nedodávek ropy z Ruska. Běžný člověk, zavalený svými každodenními starostmi a povinnostmi se asi zcela úplně neorientuje v situaci, proč jedni chtěli její zvýšit cenu a jiní zase nechtěli, ti jedni si tedy začali ropu z trubek na svém území odčerpávat jaksi "načerno" a najednou je tu stopstav a utrum, ropa tedy nepoteče nikam. Drobnému spotřebiteli je toto všechno šuma fuk, nezájem a konec. Doufá, že se to všechno nějak spraví a to tvrdí i naše vláda. Situace prý není kritická, zatím máme ropy zásoby, řešit se všechno bude, jsme připraveni... No jo, ale každý rok se píše i to, že jsme připraveni na zimu a sníh a co já pamatuji za posledních padesát let, ať u nás seděl na trůně kdokoli, připravení jsme nikdy nebyli! Jestli je to takhle i s tou ropou, no maucta hodiny! Nechci být jen kverulant, co mlátí prázdnou slámu a tak si počkám. Ale bojím se, že kdo počká, ten se dočká...!

To už přestává všechno

To už přestává všechno, co se prostě na tom našem zbordeleném světě může stát! Banky a spořitelny nás dnes a denně přesvědčují, jak zkvaliťňují své systémy, zabezpečují naše peníze, aby je nikdo nemohl neoprávněně vybrat - a přitom se stalo, že v Austrálii bez podezření vydali kreditní kartu kocourovi! A co víc, dokonce mu poskytli úvěr, v přepočtu na naše peníze asi přes sto tisíc! Majitelka kocoura zkusila o kreditku na jméno Messiah Campbell zažádat čistě z hecu, protože ji hněvalo, jak dlouho jí banka brzdila vydání karty právě z důvodů zpřísněných bezpečnostních opatření. A vida, trefila se! Jelikož se sama jmenuje Campbellová, v bance se patrně domnívali, že o kreditku žádá některý z členů její rodiny. Nicméně, odpovědnost bankovních úředníků se ukázala jako nulová, neprověřovali nic a poslali kartu i s úvěrem! Skandál! Co, dvojnásobný skandál! Také mám doma kocoura, ale strašně inteligentního! Co kdyby si o kartu a úvěr zažádal on? Ještě by ho snad nakonec dostal a mé těžce vydřené peníze utratil za tuňáky a norkový kožich!

Alkohol

Výrobci alkoholu prý protestují, statistický úřad prý dělá z Čechů opilce, protože zkresluje spotřebu alkoholu na jednoho člověka. Nu, je možné, že na statistickém sedí i nějaký kamarádíček, co mu počty moc nejdou a ubodl se, já bych ale řekla, že i když český národ mám ráda, bumbání si dopřává poněkud nad míru. Jen si vezměte, kolikrát podražilo pivo. Pravda, platy už také nejsou v té výši, kdy jeden lahváč stál tři kačky, ale nadměrně stouply i náklady na život, ceny za bydlení, světlo a otop. No a hospody jsou plné skoro pořád! Člověk by si skoro řekl, že to Češi dělají podle předlohy toho vtipu: "Tak tady čtu, starej, že pívo zase podražilo! Jo? No co se dá dělat, budeme holt muset míň jíst!" Jen je mi divné, že statistika uvádí spotřebu v litrech čistého lihu. Toho prý každý občan zkonzumuje přes deset litrů. Hu, tolik? A co mimina a staré báby, ty taky chlastají?