Já tomu dnešnímu světu vážně nerozumím

Já tomu dnešnímu světu vážně nerozumím. A hlavně rozumět nechci. Velmi bych si přála, abych uměla udělat nějaké kouzlo, které by mne přeneslo na nějaký pustý ostrov, kde bych byla vzdálena ode všech těch lidských shonů a hloupostí. Klidně bych havarovala na takovém opuštěném místě jako Ztracení a vyrovnávala se tam s každodenními těžkostmi. Ačkoli tam se zase do klidu motají Jiní a to je taky na palici, před pošetilostmi patrně není úniku. Tu a tam se stane něco, co mne z této beznaděje vytrhne, jako například smutný příběh o dvanáctileté holčičce Kačence, která je upoutaná na vozík, nemá nohu a statečně bojuje s rakovinou o každý den svého přežití. Vlastní otec ji nezná, ačkoli o jejím případu se v posledních dnech může dovědět ze veřejných informačních kanálů. Nevědomost to tedy v jeho případě není, prostě o nemocnou dcerku ani o její sourozence nemá zájem. Naproti tomu se ale najdou slušní a slitovní lidé, kteří podle svých možností pomáhají. Maminka se snad s Kačkou a ostatními dětmi bude moci odstěhovat z azylového domu a snad se pro ně nakonec všechno obrátí k lepšímu.

Oskar

To bude zase candrbálu, až se budou předávat letošní Oscaři! Inu, Amerika musí mít svou senzaci! I když musím přiznat, že základní myšlenka tohoto ceremoniálu se mi líbí. A líbí se mi dokonce i to, jak přišla ta nepěkná figurka ke svému jménu. Napřed totiž samozřejmě vznikla myšlenka a až od té se přešlo k činu, čili k navržení sošky, která se, ulitá ze zlata, bude vítězům udělovat. No a někdo, bohužel jsem zapomněla kdo se zúčastněných údajně tu figurku prohlížel a povídal: Jé, ten vypadá úplně jako můj strejda Oscar§" A bylo to! Jméno se zalíbilo a tak zůstalo. Na Oscarech se mi tedy líbí valná většina - jen to ne, že telka letos nebude ve slušnou hodinu dávat přijatelně sestříhaný záznam, ale pouze přímý přenos, čili v čase pro nás nekřesťanském, někdy skoro v noci nad ránem. A to, prosím, ne! V noci nesleduji, v noci spím! A ať si tvůrci takové zábavy trhnou nohou!

Nesmyslné jednání

Já vážně nevím, proč se ve světě snad všechno děje proti zdravému rozumu. Jako ten případ, o němž včera referovaly už televizní zprávy a dnes se stal námětem několika článků. Prostějovský lékař v důchodu, starý pán, střelil přímo v nemocnici svojí o málo mladší manželku poté, co vyšla z místní onkologické laboratoře a poté obrátil zbraň proti sobě. Bohužel, snad byl kdysi lepším lékařem než v současné době střelcem, domrtva se netrefil ani v jednom případě, oba vážně zraněné odvezli ihned k ošetření. A tu dochází k té absutditě, která mne konsternuje! Celý tým lékařů nasadil všechny páky pro to, aby oba velmi vážně zraněné zachránil. Proč, ptám se??? Úmysl starého pána byl jasný - ostatně v jeho tašce se prý našli dopisy na rozloučenou, určené rodinným příslušníkům. Domyslet si celý krutý kus děje, který předcházel tomuto konci, to snad nedokáže jedině blbec. Patrně spokojené manželství, kdy spolu dva lidé zůstávali řadu let. Po určitých zdravotních potížích manželky patrně bývalý lékař pojal podezření, čekal ale na výsledky, které by je potvrdily. Což se muselo stát chvilku předtím, než sáhl po zbrani. Je těžké pochopit, že chtěl manželce ušetřit dlouhé, bolestivé a ponižující umírání a sobě přitom soud za vraždu? Proč se lékaři vůbec snažili, co by se stalo, kdyby jeden z těch starých lidí - nebo snad dokonce oba - přežili? Lékařská etika? Pitomost, nesprávně pochopená myšlenka dávných moudrých. Přitom - kdyby konečně byla uzákoněna euthanázie, dá se předpokládat, že dětem a vnoučatům by v tomto případě zůstal alespoň jeden ze zemřelé dvojice a celý případ by nemusel být poznamenán nádechem skandálu.

svět v nerovnováze

Nepřestává mne konsternovat, jak je ten náš současný svět divně koncipovaný. Na jedné straně sucha, na druhé záplavy. Nekde vedra, jinde mráz až lidé umrzají na ulicích. A proč chodit tak daleko, někde lidé, mroucí na ulicích hladem a jinde lidé tak tlustí, že vznikají celá odvětví na jejich pomoc, aby zase zhubli. Vím, že to poslední většinou není z blahobytu, ale právě naopak, lidé kteří oprvadu mohou jíst "co hrdlo ráčí" bez ohledu na peněženku většinou tlustí nebývají, to nekvalitní a nezdravá strava vede k obezitě nejčastěji, málokdo nabere nadbytečná kila jen proto, že prostě "rád papá". Ale stejně, světové uspořádání je hodně divné - a ať si někdo se mnou troufne polemizovat! Lze jedině doufat, že je to opravdu nějaký záměr "všehomíra" a že z tohoto chaosu bude jednou něco lepšího. Ale co mne se týká, jsem už na nějaké naděje stará, takže už ani nedoufám.

Lékaři

Nevím, kolik berou lékaři ve světě. Prý docela dost, rozhodně víc, než ti v naší republice. Ale Tady jsou prostě poměry dost malé, kdo tu zůstal i přes lákavé možnosti otevřených hranic, dobře to věděl a v souvislosti s tímto mne tedy dost vytáčí zpráva, že někteří chirurgové prý si žádají i za pohotovost až 900 Kč. na hodinu. Za víkendovou směnu to prý může činit až 43 000!!! Nepočítala jsem to raději. Jsem asi blbá, z hlavy to neumím a kdybych si vzala kalkulačku a potvrdila si ten fakt, jen bych měla chuť je vzít něčím po hlavě. Jasně, práce v místě, kde se zachraňují životy je velmi důležitá a měla by být náležitě ohodnocená, ale právě i pohotovosti? Kdy případ může ale také nemusí přijít??? Skoro bych se domnívala, že lékaři se dožadují tak nestydatých plateb pouze za celibát, za to, že nebudou v pohotovostních hodinách šukat se sestřičkami a nebudou ve službě chlastat a spát. Ale pardón, to by mi přišlo jako normální pracovní nařízení, za toto snad brát onu sumu (pro většinu obyvatel tohoto státu horentních) je opravdovou nestydatostí!

Haj.l papír

Kolik je na světě lidí, tolik různých zvyků, názorů, nápadů. Liší se to dokonce národ od národu. A nikoli vždy ve věcech jen zcela zásadních, dokonce i ve zcela samozřejmých, ale docela obyčejných věcech. Tuhle jsem se například dočetla o spotřebě toaletního papíru ve světě. Také se v různých zemích liší a to docela markantně. Zdánlivě nejvíce cimprlich jsou Britové - u nich spotřebuje každý člověk téměř 18 kilogramů této hygienické nezbytnosti za rok. Hned za Brity následují Američané (kupodivu, řekla bych! Při průzkumu vzdělanosti například jen málokdo z Američanů věděl, kdo to byl Jack London, neeklují si pojídat hambáče u Mac Donalda, ale na intimní hygienu si asi dost potrpí). Spotřeba v západní Evropě činí kolem 12,5 kilogramů toaleťáku na člověka a rok, akurátní Němci jsou čistotní ale spořiví a stačí jim 12 kg. V nových členských státech Evopské unie prý se spokojí zhruba se 4 kg. a nejhůř dopadla Ukrajina, tam prý je potřeba tohoto civilizačního výdobytku 25 x nižší než ve Velké Británii. Je ale možné, že i za to mohou tamní podmínky, prosté životní možnosti a velké zimy - napadá mne ten vtip o jejich záchodech. Obyčejný záchod, to je jedna tyč. Člověk vyjde ven za chalupu, zabodne ji do země, stahne kalhoty, přidřepne a má se čeho přidržet. Luxusní záchod - to jsou tyče dvě. Jedna k tomu již zmíněnému, nu a tou druhou člověk odhání vlky.

Fetišisti

Sledovat v silničním provozu dopravní značky je únavné a nudné. Chodit na hřbitov je smutné. Přesto se jedno i druhé může zvrhnout ve frašku. Tak je tomu alespoň v Anglii, konkrétně v hrabství Wiltshire. V malém městečku Pultonu se tam začaly někdy od prosince minulého roku objevovat na dopravních značkách malebně rozložené dámské kalhotky. Nikoli jaksi vysloužilé, zdály se úplně nové a rozhodně docela luxusní. A vzápětí mohli totéž nalézt na náhrobcích návštěvníci místního hřbitova. Policie zprvu šetřila tuto kuriozitu jako krádež, zdálo se totiž, že jakýsi šílenec olupuje místní ženy o spodní prádlo a v záchvatu ještě větší šílenosti si je neponechává jako fetiš, nýbrž je rozvěšuje v plenéru. Ale ne! Žádné z okolních žen prý zmíněné kusy prádla nepatří a žádná ani nepostrádá jakékoli jiné. Že by se maloměstské obyvatelky hromadně ženýrovaly přiznat k tak pěkným kouskům, to se mi nechce věřit. Pravděpodobně jde tedy o čísi žert.

Po nás potopa

Svět je nemocný a bude ještě víc. Je nemocný lidmi, kteří ho ničí. Dnes je klidně možné si přečíst pronózy, že za třicet let bude vinou globálního oteplování u nás klima jako v tropických krajinách, ale aby s tím někdo něco udělal a alespoň se to pokusil zastavit, to ne! Politici všech zemí mají jiné starosti, dohodnou se asi jen na jediném : že chtějí hlavně hodně nahrabat do vlastní kapsy "...a po nás potopa!" Asi jim nedochází, že totéž si kdysi myslala francouzská šlechta a valem potom končila na popravišti. A já bych řekla, že popraviště je ještě mírný konec ve srtovnáním se zbídačelou planetou, kterou tito pánové za sebou zanechají. Co se tak nenimrat v hovadinách jako za co a proč platit vyšší DPH a jestli je či není humánní trest smrti a s okamžitou platností zakázat například výrobu aerosolových sprejů? Ale to ne, to by nebylo populární gesto a tak ty všechny trable raději nechámě koňovi, ten má větší hlavu, on to unese!