Saddám Husajn popraven

Tak má svět zase o jednoho mučedníka navíc! Saddám Husajn, kdysi diktátor, všemocný vládce, od roku 2003 vězeň, čekající na soud a rozsudek. Zvláští osud jednoho člověka, rozporuplný život. Dobrý člověk to zcela jistě nebyl. Ze své moci se dopouštěl bezpráví a zločinů. Nebyl ale takový na světě sám, jsou i jiní tací a vesele si žijí, v úctě a pohodlí. Posloužil jako obětní beránek, to je jasné. Hodil se prostě komusi do krámu ve velké politice. Hrr na Věc, hrr na paní Věc, volali za Francouzské revoluce. No a nyní se zase volalo hrr na Husajna! Odsoudíme ho za smrt šiítů v roce 1982! Jo, hergot, nepláču pro něho, páchal zločiny, suďte a třeba ho i popravte, ale za něco, co se stalo před tolika roky? Zákon praví, že zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné. Kdyby žil Hitler celou dobu někde za bukem v Argentině a dopadli ho až nyní, také by se dočkal soudu a odsouzení. Ale je to spravedlivé? Zamýšlíme se nad trestem smrti, váháme se k němu přiklonit v případě lidí opravdu úchylných či zrůdných, třebaže jsou pro společnost nebezpeční. "Politického" zhaftneme a zabijeme natotata! Je to ale spravedlivé? Psychologové tvrdí, že každý člověk se s postupujícími léty a pod vlivem okolností mění. Nařvaný a spokojený mocný Husajn v roce 1982 udělal něco, co pokládal za správné. Udělal by teď totéž ten vousatý stařec na prahu sedmdesátky, kterého oběsili? Jeho smrt stejně nic nevyřeší! Saddámovi stoupenci budou mít svého mučedníka a to ke světovému míru nepřispěje. Ale o to asi šlo, že?

Chudáčci vojáčci

Kolik bylo napsáno a vyřčeno lítostivých slov na adresu obětí z 11. září 2001! Prý hrůza, vždyť při teroristických útocích zemřely bezmála tři tisícovky lidí! Já to nijak nepodceňuji a vůbec se tomu nevysmívám. Ano, i já to považuji za zrůdné a jistě bych byla otřesena ještě víc, kdyby někdo z těch obětí patřil do mého příbuzenstva nebo mi byl alespoń osobně známý. Jenomže jak to teď vypadá, počet takových obětí byl překonán americkými vojáky, kteří byli od zařátku války zabiti v Iráku. A svět mlčí. Kdo polituje je a jejich rodiny! Přitom oni jsou možná většími obětmi než tri první. Teroristé postihli lidi náhodně, prostě někdo z těch, kdo byl právě v nevhodnou dobu na nevhodném místě, měl smůlu. Vojáci se svému nasazení mohou těžko vzepřít, takže byli vlastně nahnáni jako obce na porážku. To je ovšem v pořádku, to je na obranu Ameriky! No jo, to už se kdysi také říkalo, když mladí kludi umírali ve Vietnamu. A dneska si nemocní veteráni jen uplivují.

No to je pěkné!

No to je pěkné! Prý se za život patláme nejmíň v 17 ti tisícovkách neduhů! Tu nás bolí v krku, tu se zlobíme s páteří, o nachlazení či rýmě a drobných bolístkách ani nemluvě! Ne, to není legrace, to jsem dnes vyčetla na internetu! Ubohé lidské plémě, pokud je na tom zbla pravdy! Já naštěstí pocházím z odolného vesnického rodu. Pokud vím z rodinných historek, když si pradědeček zaťal při kácení stromů do nohy sekyru, odbelhal se domů (skoro 3 kilometry) a prababička mu na tu ránu přiložila podle tehdejšího způsobu léčení pořádnou dávku čerstvého koňského hnoje v bílé plachetce. Dědeček za celý život nepoznal zkažený žaludek, napřed ho energická máma kurýrovala pohlavky, něžná manželka Anna přidala v manželství chvíle půstu a odvar z červených bezinek. Pravda, můj poměstštělý táta už na toto nedbal, papal algenu a neuralgen v takovém množství, že jsem si z těch plastových krabiček budovala zařízení pro panenky do dětské kuchyňky. Ale my všichni, 17 277 problémů na člověka? Počítají se například i modřiny, které jsem utržila ve své maličké, hnusné koupelně? Fuj, fuj a fuj, říkám!!! Ale nikdo mne neslyší a slyšet ani nechce!

Jak se do lesa volá, taková je ozvěna

Jak se do lesa volá, taková je ozvěna - tak bych nazvala spor mezi českými majiteli činžovních domů a jejich nájemníky. Aneb vojna jako řemen - a kdo si začal? Začali si nepochybně majitelé nemovitostí. Údajně prý jim vláda vrátila domy v dezolátním stavu a nízké! a ještě navíc regulované nájemné nestačí na opravy. Žvást, tvrdím já! Bydlím také v domě soukromého majitele. Není pravda, že by se o něj v dávných létech OPBH nestaral. A když měl být činžák vrácen v restituci, dokonce ještě nahonem zafinancoval kolosální výměnu vodovodních stoupaček, která proběhla v příšerném chvatu a pro nájemníky za podmínek tak drastických, že na to dosmrti nezapomenu. Já dostala z prachu a průvanu zápal plic, u syna propukla těžká alergie na prach, které už se nezbaví do konce života a červený cihlový poprašek jsem vyklepávala z každé maličkosti ještě po létech. Navíc, nájmy se zvyšují, dá se říci, že o inflaci určitě. Jenomže ono by se pánům hned chtělo skočit do hotového, jen měsíčně vybírat penízky a bohatě si z toho žít. No to, bratru, nejde. Jak kdysi pravil pan Klaus,všichni si musíme léta utahovat opasky. Majitelé domů se nedali a žalovali stát u štrasburského soudu. Proč ne, to je jejich právo a jestli je nějaká spravedlnost na tomto všivém světě, musí je tamodtud vyhodit s nepořízenou. No, ale vykoledovali si! Teď se konečně pochlapili nájemníci a žalují u téhož soudu! Ve sporu se jedné o 760 tisíc bytů - kolik je to asi lidí, kolik osudů? Doufám, že u toho soudu zvítězí zdravý rozum!

Mateřství prý prospívá ženám s roztroušenou sklerózou

Tak jsem tuhle vyčetla zase jedno "moudro". Mateřství prý prospívá ženám s roztroušenou sklerózou. To by se sice dalo hodnotit jako příznivý tah přírody, kdyby to byla pravda. Nevím ovšem, na základě jakého výzkumu k tomu odborníci došli. U mé tety propukla roztroušená skleróza zhruba ve třicítce. V té době byla teta svobodná. Nicméně se krátce na to vdala a porodila dítě. Manželství probíhalo víceméně normálně, rodinného štěstí nebylo ani víc ani méně než kde jinde, jenomže nemoc postupovala neúprosně dál. Jak jinak, vždyť i titíž odborníci, kteří tvrdí, že v těhotenství se z důvodů hormonálních přeměn může průběh onemocnění téměř zastavit, tvrdí dále, že celkový průběh prostě zastavit nelze! Teta se špatně pohybovala, zapomínala, věci jí začaly padat z rukou - prostě rozhodně ne vhodná matka k výchově tehdy dvanáctiletého bráchance. Oddřel to strýček. Vedlle vydělávání peněz se prakticky musel starat o celou výchovu syna a částečně o domácnost, málem pod tím břemenem padl, než jako zázrakem zdědil nějaké peníze a použil je na zjednání "paní na domácí výpomoc", což v časech socialistických ještě ke všemu dělalo špatný dojem a budilo nesmírnou závist sousedek, které nevěděly, proč tomu tak je! Ano, je sice možné, že žena se sklerózou se se svou nemocí snadněji psychicky vyrovná, má-li kolem sebe rodinu. Ovšem postarat se o ní nedokáže, takže je neodpovědnost od lékařů tento přístup podporovat jinde než v případě dokonalého finančního zabezpečení!!!

Medvěd

Stále ještě přetrvává úsloví, že je někde zima jako v Rusku. Přitom už to dávno neplatí. V Rusku je letos ještě nyní tak teplo, že to nervuje i medvědy. Místo aby zalehli k zimnímu spánku a trávili ze svého tukového hrbolu na zádech kdesi v jeskyních, nutí je to šmejdit a shánět novou potravu. Lidé se jich pochopitelně bojí a vášniví nimrodi by jim nejraději prostřelili kožich. Ochránci medvědů mají plné ruce práce, aby huňáče ochránili a zároveň se je snažili usměrňovat do končin, kde nikomu nebudou vadit. Nevím, jak si to představují, pochybuji že by pomohlo, kdyby medvědům začali třeba zpívat ukolébavku. Fakt ale je, že by měli zprostředkovat příměří mezi vykolejenými medvědy a lidmi - aby to s chlupatci nedopadlo jako nedávno s tím populárním Brunem!

Existuje ještě něco

Že mimo tento svět existuje ještě něco, co současná věda nezná, nedovede pojmenovat, to už asi hodně z nás tuší. Ne nadarmo jsou o tom pořádané přednášky, vycházejí knihy, najdete stránky v časopisech. Kdoví, co všechno je v té velikánské hře vesmíru, kde by podle zákonů rozumu nic a nikdy nemělo zaniknout. Duše našich blízkých zemřelých i jiných, neznámých, kde jsou, ne-li s námi, zde a někdyx možná i trochu v nás? Jistá norská léčebna s tím měla potíže docela nedávno. Děly se tam takové záhady a "nadpřirozena", až vedení ze zoufalství pozvalo kněze - exorcistu. To je specialista na vymítání duchů a ďábla. Zmíněný exorcista však nakonec odmítl klasický obřad vykonat, pouze se na místě pomodlil a všem dal požehnání. Podle očitých svědectví totiž v léčebně pacienti potkávali dávno zesnulou zdravotní sestru, která svůj život zasvětila péči o ně, i ducha mladého chlapce a dvou starších žen a žádný z nich nebyl "zlý".