Saddám Husajn popraven

Tak má svět zase o jednoho mučedníka navíc! Saddám Husajn, kdysi diktátor, všemocný vládce, od roku 2003 vězeň, čekající na soud a rozsudek. Zvláští osud jednoho člověka, rozporuplný život. Dobrý člověk to zcela jistě nebyl. Ze své moci se dopouštěl bezpráví a zločinů. Nebyl ale takový na světě sám, jsou i jiní tací a vesele si žijí, v úctě a pohodlí. Posloužil jako obětní beránek, to je jasné. Hodil se prostě komusi do krámu ve velké politice. Hrr na Věc, hrr na paní Věc, volali za Francouzské revoluce. No a nyní se zase volalo hrr na Husajna! Odsoudíme ho za smrt šiítů v roce 1982! Jo, hergot, nepláču pro něho, páchal zločiny, suďte a třeba ho i popravte, ale za něco, co se stalo před tolika roky? Zákon praví, že zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné. Kdyby žil Hitler celou dobu někde za bukem v Argentině a dopadli ho až nyní, také by se dočkal soudu a odsouzení. Ale je to spravedlivé? Zamýšlíme se nad trestem smrti, váháme se k němu přiklonit v případě lidí opravdu úchylných či zrůdných, třebaže jsou pro společnost nebezpeční. "Politického" zhaftneme a zabijeme natotata! Je to ale spravedlivé? Psychologové tvrdí, že každý člověk se s postupujícími léty a pod vlivem okolností mění. Nařvaný a spokojený mocný Husajn v roce 1982 udělal něco, co pokládal za správné. Udělal by teď totéž ten vousatý stařec na prahu sedmdesátky, kterého oběsili? Jeho smrt stejně nic nevyřeší! Saddámovi stoupenci budou mít svého mučedníka a to ke světovému míru nepřispěje. Ale o to asi šlo, že?