No to je pěkné!

No to je pěkné! Prý se za život patláme nejmíň v 17 ti tisícovkách neduhů! Tu nás bolí v krku, tu se zlobíme s páteří, o nachlazení či rýmě a drobných bolístkách ani nemluvě! Ne, to není legrace, to jsem dnes vyčetla na internetu! Ubohé lidské plémě, pokud je na tom zbla pravdy! Já naštěstí pocházím z odolného vesnického rodu. Pokud vím z rodinných historek, když si pradědeček zaťal při kácení stromů do nohy sekyru, odbelhal se domů (skoro 3 kilometry) a prababička mu na tu ránu přiložila podle tehdejšího způsobu léčení pořádnou dávku čerstvého koňského hnoje v bílé plachetce. Dědeček za celý život nepoznal zkažený žaludek, napřed ho energická máma kurýrovala pohlavky, něžná manželka Anna přidala v manželství chvíle půstu a odvar z červených bezinek. Pravda, můj poměstštělý táta už na toto nedbal, papal algenu a neuralgen v takovém množství, že jsem si z těch plastových krabiček budovala zařízení pro panenky do dětské kuchyňky. Ale my všichni, 17 277 problémů na člověka? Počítají se například i modřiny, které jsem utržila ve své maličké, hnusné koupelně? Fuj, fuj a fuj, říkám!!! Ale nikdo mne neslyší a slyšet ani nechce!