Ptačí chřipka

No bezva, na něco člověk umřít musí, ale... Vědci objevili zase nový druh ptačí chřipky! Ledva jsme se vzpamatovali z hrůzy toho prvního ptakomoru, který by prý mohl nastat (a naštěstí nenastal), už je tady další děs, ještě větší! Zatímco na předchozí virovou mutaci se už svět pomalu přichystal, vědci vyvinuli účinné vakcíny a jednotlivé země byly připravené proti případné pandemii bojovat, na současné viry nemáme zatím nic. V laboratořích prý vyvinou zase nové sérum a jinak o nic nejde. Tak tohle bych si nemyslela ani omylem! Vzniklá situace mi připomíná různá zvířátka z kreslených grotesek. Rozběhnou se z kopce a nějakou chvíli běží docela obstojně, ale potom nestíhají, zadními tlapkami si předbíhají přední, pošlapou si plandající uši a nakonec stejně padnou na nos. Je jen otázkou, jak dlouho bude lidstvu v boji proti virům trvat, než na ten pomyslný nos padne. Za sebe se víc obávám, že se mi po těch veřejných zpravodajstvích začne o ptačí chřipce zdát. Ve snu mne bude honit obrovský hnusný bacil se slepičí hlavou a bude na mne cenit nejmíň stovku ostrých zubů!

Školky

Když jsem byla malá, vůbec jsem nestonala. Asi proto, že mne naši neodkládali do jeslí ani do školky. Do školy mne ovšem už poslat museli - a já začala nosit domů jednu nemoc za druhou. Otec, vracející se z týdenních služebních cest, se nestačil divit, že dříve baculaté, zdravím kypící děvčátko nachází čím dál zelenější a skoro pokaždé s horečkami v posteli. "Co už jí zase je?" Vyptával se šeptem máti. A ona to byla tu spála, tu zarděnky, tu černý kašel či aspoň nějaká viróza, všechno spravedlivě prokládané spálovými angínami ( tu jsem měla celkem osmkrát). "Kdyby mohla mít soukromého učitele jako míval ještě můj otec, byla by zdravá,", hněval se táta. To je tím zatraceným stádním shromážděním! Jedna nesvědomitá tetka pošle do školy nemocné dítě, aby měla doma klid a padne celá třída. Ta holka ještě jednou přinese černé neštovice, choleru a mor." To byla pochopitelně nadsázka, myšlená jako trpký žert z bezmoci. Ale jak léta jdou, kdoví... Cholera ze světa nevymizela, proti černým neštovicím už se dávno přestalo očkovat, protože prý nehrozí a se změnou klimatu se prý snadno může vrátit i ten mor. Takže se maminky současných dětí mají na co těšit!

Podnikavci

Kam ten svět spěje! Víte, že jeden čínský podnikavec si podal žádost, aby mohl prodávat vzduch! Pravda, nešlo o obyčejný vzduch, záměrem bylo načerpat ho v roce 2008 při Olympijských hrách v Pekingu a prodávat ho zájemcům, kteří se na hry osobně nedostanou. Příslušné úřady to šikulkovi naštěstí zakázaly, jinak, obávám se, by se našli naivkové, kteří by byli ochotni si balón v ceně zhruba našich 140 korun dokonce koupit! Takové fígle nezkouší čínský piškuntálek poprvé, před časem si údajně zažádal o povolení prodeje pozemků na Měsíci, ani to mu u úřadů naštěstí neprošlo. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho budou mít na příslušných místech mozek v hlavě a takové podnikavce vyhodí. To už jednomu zůstává rozum stát, na co všechno lidé nepřijdou, jen aby se na druhých obohatili! Jako malá jsem měla pohádku, snad byla indická či odkudsi z podobných končin, o žebrákovi, který se usadil před domem bohatce a sytil svůj nos vůněmi, které se linuly z pánovy kuchyně. Hamižný pán však vyběhl ven a chtěl po žebrákovi, aby mu za ten požitek zaplatil. Pohádka, řekne se. Ale já se bojím, že se něčeho podobného ještě dočkáme doopravdy!

Sobota

Tak jsem si zase užila jednu nádhernou sobotu. Pracovní, aby bylo jasno. Já jiné neznám. Přes týden jsem v práci od nevidím do nevidím, doma stačím maximálně strčit prádlo do pračky, plácnout na talíře něco studeného k jídlu a následného rány tu trochu nádobí opláchnout. V sobotu si nezadám s vojíny, kteří právě šůrují rajóny. Oni to možná flákají, já ve vlastní domácnosti nemohu, to se pokaždé vymstí. Nad prací naštvaně uvažuju, v jak pitomém světě to žijeme. Nezaměstnaných, kam se člověk podívá. některým to ani nevadí, ale většinu přímo hanba fackuje, že nezavadí o práci. A já naopak padám udřením na hubu a k tomu se přidává věčné rozladění, že mám doma binec, který nestíhám sama zlikvidovat. A za všechnu tu honičku vydělám tolik, aby mi to stačilo sotva z ruky do huby. Přitom naprosto logické by bylo, aby osoba výkonná, věčně věkův se honící, dosahla takového příjmu, aby sama mohla slušně žít a ještě se o něj s někým podělit. Rozumí se, něco za něco. Podělit se s takovou paní Kekulovou z Pojišťovny štěstí. Prostě se slušnou starou paní, se kterou by výdělečřná osoba nezacházela jako s onucí či se služkou, ale která by alespoň dvakrát nebo třikrát týdně docházela do domácnosti, vyluxovala a prostě poklidila. Ne, nejde to. Není na to. Kapitál nám utekl. Sedí si na něm Bill Gates a pár mafiánů a ostatní zbytek světa má smůlu.

Jedovaté potvory

Zdá se vám, že hadi, štíři nebo škorpióni jsou jednom živoucí rekvizity do dobrodružných filmů? To by bylo úžasné! Sedět v kině nebo dokonce u obrazovky v domácím pohodlí, ujídat z misky bramborové lupínky nebo kukuřičné křupánky a čekat, až Indy Jones zase skočí do krypty mezi hady nebo až doktora v poušti Kalahari píchne jedovatý škorpión přes botu ožužlanou pruhovaným skunkem! Jenomže dnes je možné všechno, dnes se můžete takového útoku nadít i ve velkoměstě. Nevěříte? Vážně. Dnes v ZOO prodejně na Bohdalci měli tři škorpióny. Už je tam nemají. Jednoho našli kdesi v autoopravně a personál ho šikovně odchytil do krabice. Prý si mysleli, že nějakému zákazníkovi utekl z terária, které převážel v autě. Ne, ne! A kdoví, kde jsou dva jeho kamarádi! Za jejich únik prý je odpovědný majitel prodejny zvířat. Hezké, ale co s tím kdo nadělá?! Já mám jen jedinou radu pro vás pro všechny, kdož se ještě nudíte a čtete si můj blog - dejte si bacha, kam dnes v noci šlapete, kam sedáte a s kým uléháte! Aby to nebyl malý frajer, co má spoustu temperamentu a vztyčený ocásek plný jedu.

Harrison Ford

Všecka světská sláva polní tráva, říká se. Teď o tom ví své i Harrison Ford. Populární štramák s pokřiveným úsměvem se blýskl mnoha hrdinskými rolemi, od Hana Sola v dávných Hvězdných válkách až po Indiana Jonese s bičem, pomačkaným kloboukem a neláskou k hadům. No, léta nestojí. Nějaké ty šediny a vrásky se už najdou a když se k tomu oblíbenému herci nechce zrovna oholit, může dojít k maléru. Když tuhle doprovázel svoji přítelkyni a zatímco ona si odběhla cosi zařídit, udělal si na zadním sedadle jejího auta pohodlí, hned ho lustrovala bdělá policejní hlídka. Podle svého inteligentního kvócientu jej považovala za pobudu, co se nějak vloudil mladé Calistě do vozu a hodlá tam vyspávat. Prohlášení slavného herce, že je, kým je, prostě nestačilo. Policisté asi nikdy nechodí do kina a nedívají se na televizi. Nebýt Fockartové, která pohotově přiběhla potvrdit jeho totožnost, "Indy" mohl skončit v base. Takhle má aspoň o zkušenost víc.

Je to běhna?

Tak už prý je záhada slavné Mony Lisy rozluštěna. Obraz da Vinci údajně maloval jako oslavu mateřství. Moderní technika a porovnání historických faktů prý prokázaly, že slavná Gioconda byla v době malování obrazu buď těhotná nebo krátce po porodu. Malíři totiž tenkrát nic nežulili, když začali malovat, byli schopni to vzít zgruntu a napřed namalovat na ženském těle spodní oblečení, i když je vlastně nikdo neměl vidět a potom, aby to působilo přirozeně, přemalovávali teprve svrchní šat. No a laser odhalil, že to spodní odění na těle Mony Lisy je úbor, jaký nosily těhotné či čerstvé rodičky. Na tom by nebylo nic divného. Ostatně o tom se psalo už dávo. Psalo se ovšem také něco jiného - že Mona Lisa vlastně vůbec není Lisa, manželka obchodníka del Gioconda, ale jistá italská kurtizána. Dokládalo se to obrazem téže ženy, který byl ale malován v jejích mladších létech. Na první pohled se zdá, že by mohlo jít o stejnou osobu, porovnání nejmodernějšími metodami to prý potvrzuje. No fajn. Takže jednou nám snad někdo poví, že Mona Lisa je ve skuečnosti stará těhotná prostitutka?

Úsměv Mony Lisy

Mona Lisa - její záhada je prý rozluštěna! Jde o ženu těhotnou nebo krátce po porodu! To říkají současní odborníci dle toho, že slavný Leonardo prý maloval na obraz vrstvu za vrstvou a oni dle soudobé vědecké techniky dovedou nahlédout pod povrch róby dámy na slavném obrazu. Roucho, které má slqvná Giocconda na sobě pod vnějším oděním, svědčí o oblečení těhotné ženy či rodičky. Ano? Nedávná studie zase prokázala, že Mona Lisa je vlastně dlouho před da Vincim vyportrétovaná kurtizána. Kdo dnes správně poví, co je pravda a co ne? Ona jen záhadně hledí z místa dávno zafixovaného a neříká nic. Možná proto že ví? Ona ví mnohem víc než my, kolem ní se celé roky hemžící. Ona prostě ví a my jseme pitomí, tak je to !

Chlapče slepý ubohý

Tuhle jsem vzala na vědomí zprávičku, jak se kdesi zadřela lanovka a cestujícím připravila horké chvilky, protože se museli dostavit opraváři a když ani ti nic nezmohli, výletníky z lanovky museli zachraňovat hasiči. A akce to asi nebyla jednoduchá, cestujících prý bylo 26 a celá akce trvala dvě hodiny. Co mne ale nejvíc ve zprávě překvapilo byla zmínka, že mezi výletníky byl i jeden nevidomý chlapec. Na výletě byl s dědečkem a babičkou. Ne, nebudu se podivovat, proč byl na výletě člověk, který stejně nic nevidí, takové myšlenky by byly jako z dávné minulosti. I když je někdo hedicapovaný, není důvod, proč by se nesnažil o hodnotný život a pobyt v přírodě, vůně nebo třeba doteky drsné kůry stromů určitě dovedou zprostředkovat stejně silné dojmy jako pohled zdravých očí. Ale přece jen, určitá - a nemalá - nevýhoda tady je. A myslím, že to by měli dokázat pochopit a správně vyhodnotit ti okolo, třeba dědeček s babičkou. Já jsem si naprostAo jistá, že není rozumné vystavovat nevidomého vnuka riziku slaňování bezmála z třiceti metrů, ale já holt jeho babička nejsem.

Zoo

Tak pražské ZOO je 75 let! Je to úctyhodné a přitom to není vůbec nic! Zoologické parky - i když se jim tak pochopitelně neříkalo - měli už vládci starého Egypta, někdy před 5000 roků. Významný král Ludvík XIV. - panovník, který si rád říkal král Slunce a Francie - měl také svůj zvěřinec. A mezitím a potom vládci mnoha a mnoha míst na této planetě. Nechci jmenovat, ale naposled mi padá do mysli zvířecí sbírka, kde po převratu lvi a tygři umírali hlady a zvítězivší vojáci je podporovali ze svých přídělů. Tak takhle by to vypadat nemělo!!! Pro pražskou ZOO mám ale velkou slabost. Moje maminka mne tam v dětství vodila velmi často a vzpomínala přitom, že jako malá holčička často potkávala v Tróji pana Jandu, jejího zakladatele.Prý ji vždycky hladil po hlavičce, říkal, jaká je hezká holčička a dával jí bonbóny. V dnešní době bych asi na takového člověka zavolala policii, že je úchyl. Ale tekrát to ještě bylo jiné. Jiří Janda byl prostě laskavý pán s velikým srdcem. Proto dával dětem bonbóny a vybudoval pražskou ZOO.

Super Star

Já nevím...! Připadá vám zábavné, když si tři lidé sednou za stůl a před nimi defiluje šňůra falešně zpívajících a pitvořících se megalomanů ? Ne? No jo, to jste ale statisticky výjimeční! Velké části národa se to líbí, jak dokládá třetí řada Super Star. Čeští velikáni jako Palacký nebo Karel IV. asi rotují ve svých hrobech při myšlence, kam až to s jejich milovaným národem dospělo, to ale na věci nic nemění. Sledovanost nejen Super Star, ale i jiných podobných - hodně nablblých - pořadů je veliká. Nakupujeme modely ze zahraničí a podle nich tvoříme a tvoříme... Napadá mne jedna podobnost: když se ve starověkém Římě císaři nechtělo chudině moc dopřát a přece jí něčím musel zaplácnout ústa, aby nevyvolala vzporu, poručil " dát lidem chléb a hry". Nu, od té doby jsme pokročili, chléb už se nerozdává a aby mohl průměrný divák sledovat ty hry, musí si koupit drahou televizi. Ale kupodivu, funguje to. Dávno už říkám, že lidstvo degeneruje.