Nejsem žádný sadist

Nikdy jsem netrhala mouchám křidélka, nedělala jsem pokusy na žábách a nelila horký vosk na krysy v pasti. Nejsem žádný sadista. Dokonce i pavouka nebo mouchu (jak takovou havěť nesnáším) raději vyženu ze své blízkosti, než bych je plácla botou. Co mne ale přivádí k bodu varu jsou neustálé diskuze o tom, zda je mezi lidmi správné či nesprávné používat trest smrti. Herdek, to dá zdravý rozum, že co lze použít jiného, když někteří jedinci jsou jací jsou - totiž nepoučitelní, nepřevychovatelní, nepoddajní. Když je pes nezvladatelně agresivní nebo dokonce když jen trhý hospodáři slepice, je bez váhání utracen. Neuznávám rádobyhumánní bláboly o tom, že snad je rozdíl mezi člověkem a zvířetem. NENÍ!!! Obě jsou to živé bytosti, které v tomto přeplněném světě musí žít podle obecně přijatých norem, aby nikomu neškodily. A jestliže to nedovedou, není pro ně prostě místo. Kdybych tolik nepospíchala, rozvedla bych své myšlenky daleko dál a podpořila svůj názor konkrétními příklady - no, udělám to později, k tomuto tématu se určitě vrátím, to mi každý může věřit!!!

Vstupné

No to je pěkné! Už celé roky mne zlobí, že ceny vstupného na různé hrady, zámky a galerie nesmírně stoupají. Zlobí mne to proto, že na to už prostě v současné době nemám. Kašlu na to, že si na splátky můžu pořídit velice slušnou barevnou televizi, nejsem na bačkorovou kulturu, telenovela či krvák, hranolky a večeře před bednou, zajímají mne historické objekty, památky, obrazy a jejich spatření na vlastní oči si nemohu dovolit. Málem mne klepla pepka vzteky, když jsem se dočetla, že například v Louvru činí vstupné - přepočítáno na naše peníze - 240 korun, zatímco průměrný plat Francouze je 72 000 korun. Jestliže příjem na jednoho Čecha se průměruje částkou 19 000, musely by vstupy i do nejexkluzívnějších památkových míst stát pro českého občana 65 korun a to by asi tak přesně odpovídalo tomu, co by kapsa jednoho každého člověka unesla. Vycházím totiž z toho, že když 72000 podělím 240, vyjde mi z toho 300, což znamená, že každý Francouz zaplatí nejdražší prohlídkový okruh v zemi třístým dílem svého měsíčního výdělku. Když totéž udělám s českými ciframi, je to 75 díl a to snad je, hrome, rozdíl, ne? Všichni jsme lidé, máme stejné břicho i stejné oči. Kecat o tom, že není spravedlivé, aby cizinci platili v Čechách víc než Češi je hovadina a nespravedlnost! Ať platí všichni stejně, až budou mít v průměru stejné příjmy, ale do té doby se mi z takového pořádku obrací žaludek! Historické památky mé země totiž okouká každý zahraniční turista, ale moje děti ne, když vstupné pro jednu osobu například na pražský hrad stojí 270 Kč!

Ženitba

Pánů by se neodvážila ptát, zda se chtějí ženit, protože i ten nejspořádanější se do toho obvykle moc nehrne. Ale pro děvčata a dámy bych měla pár slov varování. Jasně, když jsou na to peníze, svatba může být dnes závratným zážitkem. Dávno odzvonilo ponurým oddavkám v špatně ušitých šatech podle vytouženého modelu z Burdy, kdy obřad na Národním výboru zpečetil unuděný úředník nabádáním, jak máme ve svornosti vychovávat děti v dobré občany Československé socialistické republiky. Dnes se můžete vdávat v nádherných šatech na kdekterém zámku v průvodu drůžiček a užít si svůj den D jako princezna. Ale co potom? Podle statistik se prakticky každé druhé manželství v České republice rozvádí. A takový rozvod, to není žádná psina. Podle toho, zda se manželé rozejdou jako slušní lidé či se rvou o každou maličkost, na finance to přijde od dvanácti tisíc až do statisíců. A to pozor - přibližně jedna pětina mužů i žen se rozvádí nejméně dvakrát! Že právě vám se to nemůže stát? Cha! Když si to tak spočítám, vážně nechápu, proč se ještě pořád sňatky uzavírají. Ženě z toho kouká rozhodně víc nepříjemností než užitku a ta jediná pomyslná výhoda, že když manžela přežije, na stará kolena po něm na přilepšenou dostane část jeho důchodu, tak na tu bych také moc nesázela. Jak se tak kolem sebe rozhlížím, zdá se, že pouze slušní manželé včas umírají. Ti prevíti tady straší do vysokého věku a týrají své manželky až do posledního okamžiku.