Na svobodě

No bezva! Už léta říkám, že až toho života v poklusu začnu mít "na svobodě" dost, něco provedu aby mne museli zavřít do věznicše a budu mít vystaráno. Při normách, jaké ve vězení panují, budu žít v pohodě. Pracovat se tam nemusí, když jeden nechce, je možné si tam číst, vzdělávat se, psát knihu či se věnovat nějaké rukodělné práci podle vlastního výběru. Na to všechno nyní prostě nemám čas. Když ve věznici klekne barevná televize, nemusí si její opravu zjednávat "trestaní", ani ji platit, jako já. Opravu zařídí vězeňská správa a zaplatí to daňoví poplatníci. Disciplína mi potíže dělat nebude, stejně jsem musela celý život někoho poslouchat, od rodičů po nadřízené. Přeplněná cela a jeden záchod mne nezaskočí, po rodinném životě v garsonce, v jídle jsem celoživotně skromná v návaznosti na skromný rodinný rozpočet. Jen jedno mi vždycky dělalo starosti. Jsem na sladké a jestlipak dovolí, aby mi tam přátelé donášeli tvrdé kyselé bonbóny, kdysi bratru za dvě kačky a želatinové medvídky? A vida, lidská fantazie je nevyčerpatelná! Podnikavá žena dopravovala do plzeňské věznice Bory i drogy - a to prostým střílením z kuše, prostě ke střelám malou zásilku přivázala! Takže stačí požádat kamarády, aby se naučili střílet z kuše. A hned potom mohu spustit svůj ozdravný program.

Je náš

Všicni pocházíme od Adama a Evy, ale když dojde na různé životní situace, rozhodně nám není měřeno stejným dílem. V poslední době, zdá se mi, se to projevuje zejména ve vztahu k novým dopravním předpisům. Ačkoli vstoupila v platnost nová vyhláška, která měla za cíl zamezit zbytečným nehodám na silnicích, bojí se jí jen "malí lidé" a je to hned znát - přece jen, jezdí opatrněji, častěji dávají přednost chodcům, atd. Vyšší pánové ale unikají všeobecné spravedlnosti, jak jsme se nedavno dočetli, jeden šikulka si stanovil svůj trest sám a to způsobem pro něj veskrze výhodným... Nu a dnes se vyznamenal šéf dopravního inspektorátu ve Frýdku-Místku, řídil tak šikovně, že se mu podařilo zranit dva lidi, matku s dítětem - a přitom se zjistilo, že měl v krvi alkohol. Počkáme si, vážení, jak se vyřeší tento případ. Vsadíme se? Já myslím, že trestat se moc nebude, od těch shora. Vždyť je přece "náš".

Koupání jen na vlastní nebezpečí

V posledních létech se rok co rok strhne v letních měsících povyk: dejte pozor na koupání ve volné přírodě, ve vodách se množí nebezpečné sinice. Vážně nevím, jestli sinice jsou jen další metlou, kterou na nás někdo sesílá shůry či zda je to najednou jen aktuální téma, o kterém se dá v okrukové sezóně psát, když už senzační zprávy na téma "kterak u Jadranského moře zase napadl a pokusal žralok českou učitelku" jsou dávno passé. Za mého mládí se lidé koupali v kdekterém sajrajtu, vody byly určitě znečištěné víc než dnes a o sinicích se nehovořilo. Jestli kdo kde měl z koupání v přírodě nějaké potíže nevím, fakt je, že já ochotně vlezla do kdejaké louže a zůstala jsem zdravá, jestli zázrakem či proto, že v kalné vodě přec jen nic škodlivého nebylo, to netuším. Dokonce si skoro myslím, že už tenkrát šlo o humbuk, když u některých rybníků visely dokola výstražené cedule "koupání jen na vlastní nebezpečí".

Je zvláštní, jak se mění názory

Je zvláštní, jak se někdy lidské názory na jednu a tutéž věc v průběhu let mění. A je potěšitelné, že někdy k lepšímu. Bohužel, i tak může být někdy pozdě, jako je tomu v případě sysla obecného. Nedavno jsem narazila na příručku, která obsahovala spoustu doporučení pro hospodaření JZD. Pocházela z padesátých let dvacátého století a mezi spoustou "moudrostí" v ní byl vyhlášen boj syslům. Doporučoval se lov do pastí, do ok, chemické hubení, plynové patrony, návnady... a v mnoha obcích se dokonce za každého uloveného jedince vyplácely finanční odměny!Prostě: sysel byl huben a decimován soustavněji než tehdejší "třídní nepřátelé". Heslo doby bylo "ani zrno nazmar" a tak měl syslík smůlu, třebaže asi bylo mnohem víc zrní zmařeno nedokonalou přepravou, netěsnícími korbami halabala ošetřovaných náklaďáků, než si stačili z úrody nacpat do lícních vaků ti ubozí hlodavci. Jejich soustavné hubení a také pokračující devastace zemědělské krajiny způsobila, že bylo tohle roztomilé zvířátko u nás bezmála vyhubeno. Potom se lidé konečně vzpamatovali, sysel obecný byl dokonce zapsán do Červené knihy jako ohrožený druh a jeho kolonie chovají v některých zoologických zahradách. V přírodě má ale už sysel smůlu - dokáže totiž přežít pouze v zatravněných plochách, kde délka stébel nepřekračuje 15 cemtimetrů, takovými místy jsou ale v poslední době převážně pouze letiště nebo golfová hřiště. A tak si možná příští lidské generace prohlédnou sysla obecného opravdu jen někde v ZOO.

Ošacení

Můj syn je prazvláštní solitér. Není tak starý, každopádně je mnohem mladší než já, coby nezletilec jsem si ho nepořídila. V některých věcech ale trvá na svém jako starý uminutý dědek. Když jsem mu před řadou let koupila jisté tričko, netušila jsem, že i v tomto případě se budu muset později vypořádat s jeho uminutostí. Do trička - sice pohodlného, ale celkem nevzhledného - se úplně zamiloval. Jenomže: léta běží, vážení! V bavlně čím dál víc seprané se začaly objevovat dírky, sice jen tu a tam, daly se zalátnout, ale na ven už se ten kus ohozu nehodil. "To triko nos už jen na doma," nabádala jsem po každém praní. A pokaždé jsem zjistila, že se zase někde venčilo. "Vždyť chodíš jako ladrón," domlouvala jsem synovi dvakrát tak statnému jako já. "Mně je to fuk!" zněla odpověď. Přistoupila jsem k domácímu teroru a další vzniklé dírky a díry už nespravovala. Sice ne hned, ale po čase to zabralo, synek se začal v onom hadru ukazovat výhradně doma. Jenomže děr přibývalo! Jistě, každého napadne, že jsem měla prostě milené tričko popadnout a hodit do popelnice. Jenomže to kdybych udělala, byl by u nás oheň na střeše, ne-li následujícího dne v bulvárech nápisy "Z neznámých příčin umlátil matku sekerou a spáchal harakiri!!!" Ne, na to se muselo diplomaticky. Pokaždé, když jsem ten cár ukládala do prádelníku nebo házela do pračky, vlídně jsem připomínala, že už má opravdu, ale opravdu dost! Však taková kapka, když je častá, nakonec nejednou i skálu vyhloubí! Vyhloubila! V neděli nastal den D, kdy syn svlékl profuněné triko z těla, vážně skrze ně pohleděl jako přes síto a odevzdal mi tu zplihlopui rybářskou síť se slovy: "No jo, fakt dosloužilo!" Spolkla jsem urážlivá slova jako že o tom není sporu posledních pět let a hrdinně jsem odolala touze popadnout tu věc do štipce a okamžitě jí hodit do odpadků. Prohlásila jsem, že když tričko tak dobře sloužilo, nebudeme mu nevděční, postříhám ho na hadry a vezmu ho na chalupu, kde se ještě na něco hodí. Synáček je melancholik, loupl po mně pohledem a prohlásil, že jsem hodná. Z čehož plyne poučení, že ženská musí být připravená každou nemilou situaci v domácnosti řešit po dobrém, byť to byla třeba prkotina.