Na svobodě

No bezva! Už léta říkám, že až toho života v poklusu začnu mít "na svobodě" dost, něco provedu aby mne museli zavřít do věznicše a budu mít vystaráno. Při normách, jaké ve vězení panují, budu žít v pohodě. Pracovat se tam nemusí, když jeden nechce, je možné si tam číst, vzdělávat se, psát knihu či se věnovat nějaké rukodělné práci podle vlastního výběru. Na to všechno nyní prostě nemám čas. Když ve věznici klekne barevná televize, nemusí si její opravu zjednávat "trestaní", ani ji platit, jako já. Opravu zařídí vězeňská správa a zaplatí to daňoví poplatníci. Disciplína mi potíže dělat nebude, stejně jsem musela celý život někoho poslouchat, od rodičů po nadřízené. Přeplněná cela a jeden záchod mne nezaskočí, po rodinném životě v garsonce, v jídle jsem celoživotně skromná v návaznosti na skromný rodinný rozpočet. Jen jedno mi vždycky dělalo starosti. Jsem na sladké a jestlipak dovolí, aby mi tam přátelé donášeli tvrdé kyselé bonbóny, kdysi bratru za dvě kačky a želatinové medvídky? A vida, lidská fantazie je nevyčerpatelná! Podnikavá žena dopravovala do plzeňské věznice Bory i drogy - a to prostým střílením z kuše, prostě ke střelám malou zásilku přivázala! Takže stačí požádat kamarády, aby se naučili střílet z kuše. A hned potom mohu spustit svůj ozdravný program.