Ošacení

Můj syn je prazvláštní solitér. Není tak starý, každopádně je mnohem mladší než já, coby nezletilec jsem si ho nepořídila. V některých věcech ale trvá na svém jako starý uminutý dědek. Když jsem mu před řadou let koupila jisté tričko, netušila jsem, že i v tomto případě se budu muset později vypořádat s jeho uminutostí. Do trička - sice pohodlného, ale celkem nevzhledného - se úplně zamiloval. Jenomže: léta běží, vážení! V bavlně čím dál víc seprané se začaly objevovat dírky, sice jen tu a tam, daly se zalátnout, ale na ven už se ten kus ohozu nehodil. "To triko nos už jen na doma," nabádala jsem po každém praní. A pokaždé jsem zjistila, že se zase někde venčilo. "Vždyť chodíš jako ladrón," domlouvala jsem synovi dvakrát tak statnému jako já. "Mně je to fuk!" zněla odpověď. Přistoupila jsem k domácímu teroru a další vzniklé dírky a díry už nespravovala. Sice ne hned, ale po čase to zabralo, synek se začal v onom hadru ukazovat výhradně doma. Jenomže děr přibývalo! Jistě, každého napadne, že jsem měla prostě milené tričko popadnout a hodit do popelnice. Jenomže to kdybych udělala, byl by u nás oheň na střeše, ne-li následujícího dne v bulvárech nápisy "Z neznámých příčin umlátil matku sekerou a spáchal harakiri!!!" Ne, na to se muselo diplomaticky. Pokaždé, když jsem ten cár ukládala do prádelníku nebo házela do pračky, vlídně jsem připomínala, že už má opravdu, ale opravdu dost! Však taková kapka, když je častá, nakonec nejednou i skálu vyhloubí! Vyhloubila! V neděli nastal den D, kdy syn svlékl profuněné triko z těla, vážně skrze ně pohleděl jako přes síto a odevzdal mi tu zplihlopui rybářskou síť se slovy: "No jo, fakt dosloužilo!" Spolkla jsem urážlivá slova jako že o tom není sporu posledních pět let a hrdinně jsem odolala touze popadnout tu věc do štipce a okamžitě jí hodit do odpadků. Prohlásila jsem, že když tričko tak dobře sloužilo, nebudeme mu nevděční, postříhám ho na hadry a vezmu ho na chalupu, kde se ještě na něco hodí. Synáček je melancholik, loupl po mně pohledem a prohlásil, že jsem hodná. Z čehož plyne poučení, že ženská musí být připravená každou nemilou situaci v domácnosti řešit po dobrém, byť to byla třeba prkotina.