Domácí pivo

Tak jsem nedavno jen tak brousila po internetu - no náhodou asi ne, jistě jsem něco hledala, ale jednak už nevím co a také to vůbec není důležité - a narazila jsem tam na stránky, kde je praveno, že se dá podomácku vyrábět víno a pivo. No, o vínu bych to vcelku věřila a dokonce by ani nemuselo jít o nějaký blevajz. Sama jsem kdysi vyráběla vína z různého ovoce a moje máti vzpomíná, že táta měl v mládí nějaký býječný recept a z odkrájených kůrek chleba vytvářel lehké šumivé víno ne nepodobné špampaňskému. Pivo prý je ještě snadnější vyrobit, stačí zakoupit příslušné pomůcky a polotovar, uvařit a nechal uležet a pak už je možné jen pít. I tomu věřím. Ale zaručeně nevěřím, že se to vyplatí i když u piva je řečeno, že touto samovýrobou ho přijde litr jen na pár kaček. No ano, asi přijde, ale když si vzpomenu, kolik toho takový skalní piják piva vyžahne... To aby nic jiného nedělal, nesměl by chodit do práce, jen by musel vařit a ukládat to pivo, aby doplnil zásoby, které mezitím vypil!

Technopárty

Tak prý zase bude někde nějaká technopárty. Tedy, to by podle mne chtělo zvolat "Slušní lidé po tichu toužící, spojte se a bez milosti ten záměr potřete!" Jistě se mnou leckdo nesouhlí a já mu to nemám za zlé, nesouhlasí se mnou ani můj mladý, vcelku slušně vychovaný syn, který se podobného davového rámusení a fetování nikdy nezúčastnil a tvrdí, že ho to ani do budoucna neláká. "Ale každý má přece právo na seberealizaci, na co by byla demokracie?" hřímá mi doma mužným basem. Tedy, o demokracii zde bych stále ještě mohla úspěšně pochybovat, domnívám se. Ale právě v jejím jménu: KAŽDÝ má přece právo na seberealizaci! A jak k tomu přijdou obyvatelé přilehlých míst, kteří se o prodlouženém víkendu nejen neprospí dosyta, ale patrně ani oka nezamhouří (já bych je tedy nezamhouřila)! Zakázat to prý ale podle zákona nejde, když se candrbál koná na soukromém pozemku. No to je prima - a co zákon o nadměrném obtěžování okolí, ten přestal platit? Nevím, nejsem advokát. Jestli jo, je to blbina. Ten zákon totiž aspoň některé lidi sporadicky chránil, takhlke zřejmě nastává jen hodina vlků. A ještě navíc: policejní a lékařský dozor nad tou akcí budeme jako vždy platit na daních ze své kapsy my všichni.!!!

Je tu trochu přelidněno

Je to zvláštní, jak se v poslední době množí případy, kdy zvířata napadají člověka. Když kdysi spisovatelka Daphne du Maurier napsala své pověstné "Ptáky" a Alfred Hitckok je neméně úspěšně zfilmoval, bylo to téma, které každý pokládal za vymyšlené, jako tolik tisíc jiných hrůzostrašně působivých příběhů. A vida - najednou téměř denně čteme pravdivé zmínky o tygrovi, který rozsápal v rezervaci člověka, také o medvědech, kteří vraždí lidi a kdyby jen medvědi, to jsou koneckonců šelmy, ony už mordují i zfamfrnělé opice, o pomatených domácích psech snad už ani nemluvím. A lidé si snad neuvědomují - nebo přinejmenším ti odpovědní se tváří jako by neviděli - že zvířata nejsou zlá, že jsou jen zmatená a agresivní z neustále se zmenšujícího prosotru, který tady pro ně zbývá. Prostě, kdy si konečně někdo uvědomí, že lidí je na světě MOC?

Pesimista

Bylo, je a bude, že někdo se dnes zase málem zalkne tvrzením, jak je na tomto světě špatně. A možná skutečně i je! Ale zázraky se dějí neustále, každým okamžikem se to může změnit. Není vlastně zázrakem už to, za celá ta léta toto ošklivé tvrdí tak málo lidí? Ti ostatní jsou zřejmě spokojeni. Já nechci lidi soudcovat! Jsou tu mezi námi optimisté, jsou i pesimisté. Pesimista řekne: "Prší!" A optimistu napadne: "Jak krásně dnes prší!" Tak co, vážení? Zamyslete se! Jak je to pro vás? Jen "prší" nebo "krásně prší?"

Zubovrt

Bylo zjištěno, že lidé prý uměli vrtat zuby už před 9000 lety. No jo, proč to ale také masově nedělali? Kdyby se jednou v budoucnosti někdo zabýval kosterními nálezy z naší doby, nenašel by jedinou lebku bez nějakého zákroku na zubech. Kosterních pozůstatků z dávné doby máme k dispozici dost a přitom jen v několika málo případech se zachovaly důkazy o tomto zákroku. Ne že bych byla zarputilý UFOlog, ale přece jen soudím, že na teoriiích pana Ericha Danikena o mimozemských civilizacích může být víc pravdy než se na orvní pohled zdá. A není tohle náhodou ta další kapka do plné sklenice důkazů? Že se tu prostě kdysi někdo v primitivních podmínkách pokusil provést zákrok, který dobře znal odjinud (i když tady pro něj neměl patřičné vybavení)?

Jaro

Že je tu konečně jaro a všichni tvorové to cítí? Nu ba, možná, ale někteří se podle toho nechovají. Ptáčci se ještě necítí soběstační, nehledají si potravu...Rozhodně ne všichni! Jdu parkem a mezi stromy mi padne do oka ptačí budka. Je asi štědře vybavená, jak o tom svědčí i pod ní rozsypané hromádky slunečnicových semen. V rozsoše nad budkou sedí načepýřený, tlusťoučký holub. "Nekrmte holuby!" vhupne mi do hlavy státní výzva. (Ovšem, příliš se množí a roznášejí nemoci). Ale co by tomu řekli v Itálii na známém náměstí? A co na to Mary Poppins? Ba ne, dobré je, jak to vidím! Jen ten baculatý holub je asi pěkný hamoun - vždyť si to tam snad hlídá!

Jako prase kost

Víte, co se říká v určitých případech o lidech? Že něco drží v ruce jako prase kost. Vcelku jsem si pod tím pořekadlem nedovedla nikdy představit to pravé. Teprve dnes jsem to pochopila. Přes ulici vidím přecházet pána. Je vysoký, mladý, tělnatý, jde v tom chladu jen tak v tričku. Má ve tváři blažený úsměv a v ruce kytici. Krásnou, vyloženě jarní, s velikou žlutou mašlí a proutky kočiček. Nese ji však prkenně u boku, vůbec ne jako květiny, které - podle toho blaženého úsměvu - koupil své milé, spíš jako obušek, kterým by rád někoho praštil. Prostě - držel ji jako prase kost!

Co je to vlastně svět?

Co je to vlastně svět? Někomu je to možná úplně fuk. Někdo řekne, že svět je jedna z miliard planet ve vesmíru, s tím jediným rozdílem, že obydlená. Tedy - i na to téma bych ráda někdy polemizovala, protože si rozhodně nemyslím, že jsme ve vesmíru tak jedineční, ale budiž! Svět je kulatý, veliký a náš. Všichni jsme vzešli z této planety, někteří ji dokonce nazývají Gaia - matka a jistě právem. Kdysi v její náruči žily jen hrstky lidí a ona je ochraňovala. Možná často poněkud drsně podmínkách, ale jistě ne v rozporu s jejich schopnostmi přežít, když se lidstvo tak nesmírně rozmohlo. A jak dnes zachází se svoji matkou? S láskou a porozuměním? Ale kdepak! Jako nezvedený spratek zralý pro polepšovnu! Jak tak sleduji ty různé světové katastrofy, tsunami počínaje a domácími povodněmi konče, říkám si, že "matička " už má zřejmě svých dětí plné zuby!