Raději pravěk

S radostí si představuji svět, kdy se neandrtálci prodírali za mamutem lesy přerostlých plavuní. Takovou plavuň totiž jistě žádný neandrtálec nestrčil do vázy a ani ho nenapadlo jí pěstovat jako pokojovou rostlinu. (Detail, že neměl pokoj raději pomíjím). Jsem totiž rozhořčena. V obchoďáku mne úplně uchvátila statná zelená květina, takže jsem se zastavila na svém úprku za potravinami a nandala ji do koše. Gardénie za 149 Kč. měla na květináči nalepen nejen svůj původ a jméno, ale také návod na pěstování. "No to je úžasné," říkala jsem si, "jak dnes už lidé rozumí obchodu! Laik nemusí vědět, co která květina vyžaduje, ale nalepit stručné pokyny na její kořenáč - skvělé! Služba zákazníkovi!" Jenomže to jsem si myslet přestala, když milá gardénie, chovaná u mne doma přesně podle psaných pokynů, chřadla a chřadla! Našla jsem si na internetu, kterak se o ni starat a doufala jsem, že z toho vyčtu, co dělám špatně. A hned první věta mne nenadchla: "Pěstovat gardénii v bytě je značne nesnadné..." O tom ale na popisce v obchoďáku nebylo ani slovíčko! V tom případě bych si já osobně tu rostlinku nekoupila, protože bych ji nechtěla doma umořit a jiní by si ji asi také nekoupili, protože vyhodit 150 kaček pro pár dní půvabu není moc rozumné. A to právě prodejci vědí a proto mlčí, to je jasné. Klamání spotřebitele není, když něco nepovím, trestné to není - a tak prosperují! Moje gardénie měla kliku! Pracuji v kanceláři s klimatizací. Já ji nesnáším, květina ano! Po týdnu ji přestaly opadávat listy a v současné době má dokonce na květ. No, aspoň něco!

Vozíčkář ve výtahu

No to ale jeden kouká, co se všechno může stát! Právě jsem si přečetla na Seznamu zprávičku, jak v berlínské nemocnici Charité uvízl pacient na invalidním vozíku tři dny ve výtahu! Trochu s podivem je, že se 68 letý invalida nepokusil přivolat pomoc zvoněním, ale patrně měl máslo na hlavě a nechtěl na sebe upozorňovat. Zpráva totiž uvádí, že do nemocnice byl převezen kvůli očnímu vyšetření z jiného léčebného centra a do výtahu se nechal jen kýmsi ochotným odtlačit, aby si tam v klidu dopřál čouda, neboli nikým neschválenou cigaretku. Na očním byli podle mne víceméně z obliga, domnívali se, že někde něco selhalo a pacient se prostě na objednané vyšetření nedostavil. Co mne ovšem překvapuje velice velmi ( a to zejména v nemocnici tak vyhlášené) je to, že si nikdy tři dny nevšiml, že výtah nefunguje! Prý je to jen jeden z mnoha v řadě a ostatní fungovaly, ale přece... Co kdyby to trvalo déle? Takhle je invalidní děda za svoji nedisciplinovanost dostatečně potrestán a z kytičky nemnoha pozemských dnů mu ubyly jen tři. Ale kdyby se to protáhlo - zodpovídal by se vůbec někdo za jednu mrtvolku na vozíku?

Výpravy do říše plazů

Včera jsem sledovala v televizi zajímavý dokument, jmenoval se Výpravy do říše plazů a sledovala jsem ho opravdu jen náhodou. Dokumenty o přírodě a zvířatech si v televizním programu vždycky výrazně zatrhávám na všemožných kanálech, ovšem plazi... Ne, to zrovna nemusím. Jenomže náhodou jsem si pořad pustila a ono se tam pojednávalo také o komodském drakovi, jak se říká varanovi a pro toho já mám jistou slabost. Kdo neví, jak varan vypadá, jeho přezdívka je opravdu výstižná. Je to statný, přes metr dlouhý drak, kterého zatím ještě všichni rytíři světa nedokázali vyhubit. A ne že by se nesnažili! Šlo jim to tak od ruky, že varan už léta přežívá jen díky spojeným silám ochránců přírody. Už cestovatel Gerald Durrel, proslavený také jako autor řady knih, z nichž vyniká zejména humoristická My Family and Other Animals ( u nás vyšlo pod titulem O mé rodině a jiné zvířeně), tedy už právě tento Durrel se kdysi mimo jiné zajímal i o varany. Dnes, skoro o čtyřicet let později existuje propracovaný program, jak varany rozmnožovat, ochraňovat a zkoumat. Ale rytířů neubývá! Bude asi trvat ještě hodně dlouho, než se varan komodský obejde také bez pomoci člověka. Jestli vůbec!

Je mi blbě

Nemám dobrou náladu. Je to tím, že je mi blbě. Blbě je mi, protože jsem někde chytila nějakou virózu. Já vážně nemohu mít nikdy nic jako ostatní lidé. Ostatní lidé choří převážně na jaře nebo na podzim, popřípadě v zimě. Já si musím něco pořídit zkraje léta. Já vím, letos snad ani žádné léto nebude, jak se podle počasí zdá, tak mi to může být fuk, mně to ale fuk není. Jsem naštvaná, protože to dokonce s tím mizerným počasím může nějak souviset. Kdyby to nebylo pořád jako u blbejch na dvorku, jednou horko, jednou zima, organizmus by se už dávno nějak srovnal, takhle ale prostě začal stávkovat. Jistě, kdybych byla osoba s myšlením pozitivním, mohla bych na tom svém nezdraví nalézt ledacos kladného: venku je skoro pořád hnusně a já tam nemusím. Nemám chuť k jídlu - aspoň ušetřím a ještě k tomu zhubnu! Já ale nejsem osoba s myšlením pozitivním. Jsem naštvaná a nic s tím nenadělám!