Veselé zábavy v akvaparku

Napadlo mne dnes, že někdo má asi opravdu svůj osud napsaný dopředu a ať by dělal cokoli, nemá šanci se mu vyhnout. Napadlo mne to při zprávě o tom nešťastném černošském chlapci, co se utopil při kratochvíli v našem akvapakru. Člověk by řekl, že takového hocha by v jeho mateřském státě mohlo potkat cokoli, od státního převratu a stříleček po ulici přes živelné pohromy, které my mu mohly ukrátit život. Člověk by si myslel, že když takové mládě vyklouzne do zahraničí, do země, kde se nic tak katastrofického ve velkém přece neděje, že je za vodou! No a vida, ve vodě to právě vězelo! Desítky lidí se sklouznou vodní stezkou a potešeně se smějí, s adrenalinem příjemně stouplým až do kr,u. A ten chudák se nám tu rovnou utopí!

Čím dál tím hůř

"Čím dál tím hůř," říkala prý už jedna stará babka, když padala se schodů. Je mi jasné, že se světem je to právě tak a s naším státem extra. Co se týká všeho, jmenovitě pak zdravotnictví zcela určitě. Jak je to slouho, co pan ministr ujištoval obyčejné daňové poplatníky, že reforma ve zdravotnictví je zasáhne zvýšením poplatků maximálně o několik stokorun ročně? No, už to z něj leze! O uvažovaném limitu jsme slyšeli už dříve, nyní se to upřesňuje. Kdo ročně zaplatí na lécích a ostatních poplatcích 5 000, měl by už být dalších polatků zproštěn. Proš se raději rovnou neřekne, že prostě pánové nahoře chtějí od každého občana těch pět táců do pokladny jako bonus? Já vím, že to vlastně bonus není, že peněz se opravdu nedostává. Nechť ale ti nahoře důkladně rozváží, zda je současný objem peněz účelně využíván - jako že každý soudný člověk vidí a tudíž ví, že nikoli! To je nutné změnit, aby se staré babky a dědkové nemuseli bát, že na ně se už v lékařské péči nedostane!!!

Svět chce být klamán

Že svět chce být klamán, to je dávno známá věc. Nejvíc klamu se vyskytuje ve filmovém průmyslu, ani to není žádná tajnost. Nejvíc klamu však podle mého poskytla světu kdysi nesmírně slavná herečka, kterou zosobňovaly baculaté iniciály CC. Po způsobu BB, kterážto písmena označovala v té době neméně známou Brigitte Bardottovou, Claudia Cardinale, které se u nás kdysi říkalo Cardinalová, byla její důstojnou soupeřkou. Své soukromí tajila právě natolik, aby na veřejnost pronikly zvěsti, že se herečkou stala poté, co ji v Tunisu zvolili za nejkrásnější italskou dívku, že ve filmové branži ji podal pomocnou ruku producent Franco Cristaldi, se kterým v současnosti žije a že velmi miluje svého malého bratra Patricka, kterého pomáhá vychovávat. Bublina praskla po několika létech, když vyplulo na povrch, že Patrick je ve skutečnosti její syn, kterého porodila v necelých 19 létech. I to se vstřebalo - herečka vystupovala většinou v rolích nevinných nevěst, něžných krásek, nemanželské dítě vy poškodilo její image. Až ve stáří nakonec umělkyně hrdě přiznala vše, že její syn byl následkem násilí, že hrdinný Franco Cristaldi nebyl hrdinou, který ji ochraňoval, ale daleko spíš mužem, který ji ovlivňoval a částečně i vydíral. Inu, každý máme svého kostlivce ve skříni, záleží jen na tom, kam se i s ním dostaneme. Někdo dokonce až na vrchol světské slávy.