Chléb a hry

Už staří Římané věděli, jak udržet na uzdě plebs, čili obyčejný lid. "Dejte lidu chléb a hry," znělo heslo. No a když to nestačilo, nějaký ten nástroj na potlačení nespokojenosti se také vždycky našel. Řekla bych, že v rámci pokroku jsme na tom pořád stejně, jako ti chudáci kdysi. Jen toho chleba je nějak čím dál méně, krvavou podívanou v cirku nahradily televizní stanice. Tu došlo k pokroku, kdo nemá náladu náladu na krev, může si pustit zamilovanou telenovelu nebo nějakou bezduchou zábavu pro masy. No a když lidé při konkrétním případu začnou zdvíhat hlavy a křičet o něčem "Ne," i to zastrašování se najde. Jako když se davu začalo zdát, že ten americký radar na našem území je vážně volovina. Hned se našel jeden, kdo začal lidi strašit, že v tom případě obnoví vojenskou brannou povinnost. Doufám, že dnešní lidé mají přece jen o ta tisíciletí víc rozumu v hlavě než římské masy a nepodlomí se jen tak před nějakým šaškem.

Krejčíř v africe

Tak už jsme si jednu chvíli mohli říkat, že ty boží mlýny přece jen melou pomalu, ale jistě. Hrabálek Radovan Krejčíř se nezachránil ani tím, že s neoprávněně nahamtaným majetkem zdrhnul za kopečky, Seychely ho spasily jen na čas, sotva odtud vytáhl čumák, byl zadržen a posazen do vazby. No jo, tak by to mělo být. Holenku, když někdo ukradne v obchodě rohlík, popadnou ho a popotahují, co teprv, když jse o takový majlant, co si nahamonil ten přičinlivý hošíček. Jenomže už to začíná. Vydat ho do Čech? Kdoví jestli! Pořádné vězení? Ani omylem, na základě odvolání víceméně fešácký kriminál. K penězům sice nemůže, alečeská republika, kterou okradl, také ne. Tak jakápak spravedlnost? Nemluvě o tom, že mu zaručeně v kapsách zbývá ještě dost, aby té spravedlnosti ještě důkladněji zavázal oči a příliš mnoho škody neutrpěl. Fuj, slušný a poctivý člověk nemá na tomto světě vůbec žádné zadostiučinění!