Jako Bludný Holanďan

Australský mořeplavec málem dostal od moře na frak. Zase jeden hazardér, který si myslel, že i když v tom moři je i s nějakou tou svojí kocábkou malinký jako jediná kapka, položí je na lopatky. A moře dokázalo, že ne. Stačila k tomu maličkost - závada na australanově lodi. A milý mořeplavec, jak nám dnes sdělili ve zprávách, pendloval mořem tři týdny jako Bludný Holanďan a zcela zbytečně urazil 3000 kilometrů. Kupodivu, ačkoli měl s sebou na lodi funkční vysílačku a celou tu dobu vysílal prosby o pomoc, nějak při něm Štěstěna nestála, dokonce jej těsně minula jedna loď a ani bobek na něj nehodila. No, nakonec to dopadlo dobře, šílence, který vyrazil původně na příjemnou plavbu z Kokosových ostrovů zachránili, nic se mu nestalo a příliš ani nestrádal, protože na lodi měl dostatečné zásoby jídla a pití. Snad alespoň trochu dostal od přírody za vyučenou, to nikomu neškodí.

Důchodci

Přiznávám se, že občas mi velmi lezou na nervy čeští důchodci. Věčně skuhrají, jsou zatrpklí, často se někam neústupně a nevychovaně cpou s přesvědčením, že vzhledem k svému věku mají nárok na přednost... Také je trchu chápu. Ti dnešní čeští důchodci jsou vlastně chudáci. Většinu svého života prořili v režimu, který je dusil a když se konečně dožili nějaké té výslužky a přestalo se od nich očekávat neustálé budování socialismu, zase se ceny všeho zvýšily tak neúměrně, že jim důcho většinou naprosto nestačí. Lékařská péče je nedostačující, protože když si nemohou zaplatit nadstandard, to minimum na pokladnu by nespasilo ani kočku, která prý má deset životů. Ano, chápu to! Tady se ale naproti tomu ještě nikdy nestalo, aby policie při zátahu omylem opdstřelila starou babku jako prašivého kojota. A to zase v Americe ano! Policie dělala zátah na šéfa drogového gandu, jako tip dostala jistou adresu - a tak tam drsní hoši vtrhli. Naklusali jako útočné komadno, v civilu, ale se zbraněmi. Jenomže šlo o omyl, v bytě nebydlel žádný drogový překupník, ale 92 letá babka. Jenomže to nebyla žádná česká důchodkyně, cvakající špatným umělým chrupem a tvářící se bezmocně, to byla Babička Mary, jako vystřižená z té slavní písničky. Domnívala se, že ji přepadli lupiči, bafla pistoli a statečně se do nich dala. No páni?! Policie se prý hájí tím, že šla najisto, od informátora obdržela právě tuto adresu!

Alkohol je metlou lidstva

Že alkohol je metlou lidstva, o tom není pochyb. Pod jeho vlivem dochází k dopravním nehodám, k vraždám, k loupežím, k násilnostem a vůbec ke všemožným nešvarům. Co se ale stane, když se namaže zvíře? Nemusí si skočit do hospody na pár panáků ani zavolat na výčepního "vyvalte sudy!" Také čím by zvíře za alkohol zaplatilo, že? Leda nějakými bobky nebo kobližkami. Lidé ale občas někde nějaký ten chlastík zapomenou a je jen otázkou náhody, které zvíře ho objeví. Někdy se dokonce vůbec nemusí jednat o alkohol v té pitné podobě, jak je známý nám. Leckteré zvíře si dovede opatřit docela slušnou opičku po zbaštění přezrálých plodů ovoce. Když už začínají kvasit, mají v sobě alkoholu docela slušnou dávku. To je asi také případ onoho losa, který údajně v opilství ohrožuje školáky na jihu Švédska, jak se o tom před několika dny psalo. Dost mne ale překvapilo, že vedení školy navázalo kontakt s místním mysliveckým spolkem, aby prý losa odstřelil. Chápu, že zvíře které někdy váží až 550 kilo může být nebezpečné, ale čím se zatím provinilo? Že z neznalosti věci jaksi přebralo? Kdyby se za tohle měli střílet lidé, neměla by dnes naše planeta problémy s přelidněním! Což by nebylo možné toho parohatého chudáka střelit uspávací puškou a nechat ho někde v klidu vystřízlivět? Ale to ne! Místní pan ředitel a předseda mysliveckého spolku dostali patrně chuť na kančí se šípkovou či se zelím... nebo kýho výra, jak se vlastně připravuje losí?

Na okraji

Kdysi jsem nějakou dobu bydlela v místě, kterému starší lidé říkali s despektem "periférie". I slušní tatíci si tam dvakrát měsíčně po výplatě pořídili v jediné hospodě slušivou opičku a potkávat postávající tetky s nákupními taškami u nohou, jak probírají nějakou místní zajímavost, to bylo běžné. Některé byly klidně podomácku v trepkách a v zástěře, jiné naopak s pěčlivě nakadeřenou hlavou od místní holičky a oblečené za dámy, ale všechny dělaly to samé - postávaly ve dvou nebo v malých hloučcích a drbaly a drbaly. Samozřejmě, neobstála jejich vrstevnice, která nikdy nepostávala a nedrbala, moje matka. Takže jsme vnímali jako nesmírnou úlevu, když se rodina z tohoto prostředí mohla odstěhovat. Do těch míst ale chodím stále, bydlí tam moje babička. Až nedávno jsem si uvědomila, co v té končině postrádám! Zmizely postávající drbny! Ne že bych po nich toužila, projít mezi jejich odsuzujícími pohledy bývalo pro mladou, moderně oblečenou holku hotové martyrium, ale je to další důkaz, jak se naše doba mění. K lepšímu, protože tetky už si konečně přestaly všeho všetečně všímat? Nebo k horšímu, protože jsou tak zapojené do pracovního procesu a neustálého shánění peněz na čím dál vyšší poplatky za kdeco, že už ani na to poklábosení nemají čas? Bůh suď!

Lupénka

Spousta věcí jde na tomto světě od mizerného k mizernějšímu, to si vnímavý člověk nemůže neuvědomit. Tvůrci dějin tvrdí opak, vymizely prý úporné války, morové rány se také nekonají... a přitom takoví tvrdílci jaksi přehlížejí, že války se vedou neustále, jen většinou nebývají tak dlouhé, protože moderní zbraně nadělají větší paseku nepoměrně rychleji, než kdy v dávnověku kyje nebo meče či katapulty. Místo morových ran nám hrozí ptačí chřipka a AIDS, takže také nic moc. Na světě by bylo i tak krásně, ano... Jenomže to bychom museli mít čas se ve svém věčném koloběhu zastavit a vnímat to, mít čas uvidět, že vedle válek a hrozeb nejrůznějších epidemií stále ještě kvetou kytky, koryta řek zdobí půvabné oblázky a les po dešti umí vonět tak omamně, až z toho jde hlava kolem. Tvrdím, že tento svět v součastnosti venkoncem nestojí za nic, jsou ale věci, které mají něco do sebe. Například to, že současná věda už si konačně začíná vědět rady s lupénkou. To je úporná a hlavně velmi neesteticky půdobící nemoc, která jen v České republice trápí skoro 200 tisíc lidí. Donedávna byla absolutně neléčitelná. Lékaři doporučovali pobyt u moře, předepisovali kortikoidy, ale lupénka jako by byla živá a neobyčejně mazaná - jednou ustoupila, podruhé byla schopná na člověku vyrašit skoro po celém těle. A zkuste si být pohodovým člověkem, s fleky rudými jako má opice madril zadek, když se z vás sype odumírající kůže po kilech a věčně věkův se škrábete! Nu ale, lékaři prý na to konečně něco vymysleli. Biologický lék. Píchá se pod kůži jako inzulín a dokáže lupénku dostat pod kontrolu. Člověk s touto léčbou stále není zdráv, ale může bez potíží žít jako kterýkoli jiný! A co je ještě potěšující, v současné době plně hradí léčebnou kůru zdravotní pojišťovny. To je velmi pozitivní!

Za kulturou?

V pátek mi usedalo srdéčko a v sobotu jsem natvrdo nešlechteně záviděla všem návštěvníkům kostela svatého Cyrila a Metoděje, že mají šanci shlédnout a vyslechnout koncert amerického sboru Harlem Gospel Choir - a já ne. Pozdější zpravodajství mne ze závisti vyvedlo sdělením, že koncert byl fiaskem. Ozvučení příšerné, spousta lidí se zakoupenými vstupenkami se vůbec nedostalo dovnitř, protože vstupenek bylo očividně prodáno mnohem víc, než kolik je v prostorách kostela místa, navíc uvnitř kostela překáží lešení, protože je zrovna v rekonstrukci... Ale potěšilo mne, že návštěvníci se tentokrát nedali. Nespokojenci sepsali petici, chtějí vrátit vstupné a ještě ke všemu podali na pořadatele trestní oznámení pro podezření z obecného ohrožení. Přeji jim, aby uspěli a jestli právníci alespoň jednou dají přednost zdravému selskému rozumu před pokroucenými výklady podle paragrafů, ti lidé uspět musí! Jak je vůbec možné, že někdo povolil konání koncertu v prostorách, které jsou vlastně staveništěm? A staveništěm jsou, stojí-li tam lešení! Za to by měl být zavřen až zčerná! A jestli se akce konala bez povolení, zavřen až zčerná by měl být pořadatel pan Stanko, který teď dává od celého případu ruce pryč!

Klub upírů

Že jistý klub upírů hledá nové členy, to mne nepřekvapilo. Není snad žádná bizardnost nebo pitomina, kterou by lidé nevymysleli. Podmínkou přijetí do klubu je na prvních místech to, že zájemce musí mít pocit, že je nesmrtelný nebo přinejmenším stovky let starý, že někomu pije krev - a samozřejmě se musí zajímat o temné věci. Nejde prý ale o žádnou zločineckou bandu, maskovanou okultismem. Ani pití krve "in natura" se nekoná, je myšleno pouze obrazně, tvrdí jeden ze skalních členů klubu. No jenom jestli! Napadá mne: co kdyby všichni ti dasavadní členové nebyli praštění fantastové, ale opravdu skupina nesmrtelných a mnohasetletých? Proč by asi sháněli nové členy, ne-li proto, že jim nějak podezřele rychle ubývají? A na mysl mi padá český film "Ples upírů" a pobouřené volání zámeckého pána v podobě Viktora Preisse: "Tady mi někdo tajně vysává kapelníka!"