Popelka

Byla žila jedna novodobá Popelka. Pravda, popel už z kamen nevybírala jako ta pohádková, protože u nich doma se topilo plynem, ale přesto si života nijak neužívala. Macecha ji bila, když se příliš pozdržela nad četbou bulvárních časopisů a nepřinesla ze sámošky včas cigára a lahváče. A mladší nevlastní sestry jí v jednom kuse braly oblečení a často i šminky, ačkoli ještě chodily do základní školy. Jen kmotříček k ní byl hodný, dával jí drobné bezcenné dárečky na jaké stačila jeho kapsa nájemce holobytu a nikdy za to nic nechtěl, ani sexuální služby. Jenomže co byly pro Popelku takové malé pozornosti oproti jejím velkým tužbám. Přála si mít krásnou moderní garderóbu, kufříček líčidel jen sama pro sebe a před domem velké auto. Její sny vnímala Pohádková víla a jednou už jí došla trpělivost. "Kdo chce kam, pomozme mu tam," zamumlala jako kouzelné zaříkávadlo. A před Popelkou se rázem proměnil ošoupaný módní žurnál v haldu luxusního oblečení, z levné nalomené pudřenky se stal necesér přetékající kvalitní kosmetikou a maličké autíčko, přívesek od klíčů, se jí utrhlo od kapsy, vylétlo oknem ven a na ulici se proměnilo v přepychový bourák. Popelka oněměla úžasem, ale jen nakrátko. Rychle se oblékla, obula, upravila a hajdy ven a hupky do auta. V tu chvíli se zjevil Pohádkový Princ. Byl přesně takový, jak si ho vysnila při sledování nekonečných telenovel. Jů a jde přímo k ní! No jasně, padne jí k nohám a vyzná jí lásku. Ale Pohádkový Princ na ní jen letmo spočinul sametovým zrakem a kráčel dál. Ubohá Popelka netušila, že i splněná přání mají své meze a že Pohádkový Princ spěchá, aby stihl domluvenou schůzku se svým milým. A že i kdyby dokonce nebyl gay, nestál by o nafintěnou a zmalovanou hloupou holku.