Ženitba

Pánů by se neodvážila ptát, zda se chtějí ženit, protože i ten nejspořádanější se do toho obvykle moc nehrne. Ale pro děvčata a dámy bych měla pár slov varování. Jasně, když jsou na to peníze, svatba může být dnes závratným zážitkem. Dávno odzvonilo ponurým oddavkám v špatně ušitých šatech podle vytouženého modelu z Burdy, kdy obřad na Národním výboru zpečetil unuděný úředník nabádáním, jak máme ve svornosti vychovávat děti v dobré občany Československé socialistické republiky. Dnes se můžete vdávat v nádherných šatech na kdekterém zámku v průvodu drůžiček a užít si svůj den D jako princezna. Ale co potom? Podle statistik se prakticky každé druhé manželství v České republice rozvádí. A takový rozvod, to není žádná psina. Podle toho, zda se manželé rozejdou jako slušní lidé či se rvou o každou maličkost, na finance to přijde od dvanácti tisíc až do statisíců. A to pozor - přibližně jedna pětina mužů i žen se rozvádí nejméně dvakrát! Že právě vám se to nemůže stát? Cha! Když si to tak spočítám, vážně nechápu, proč se ještě pořád sňatky uzavírají. Ženě z toho kouká rozhodně víc nepříjemností než užitku a ta jediná pomyslná výhoda, že když manžela přežije, na stará kolena po něm na přilepšenou dostane část jeho důchodu, tak na tu bych také moc nesázela. Jak se tak kolem sebe rozhlížím, zdá se, že pouze slušní manželé včas umírají. Ti prevíti tady straší do vysokého věku a týrají své manželky až do posledního okamžiku.