Jako křováci

Tak se mi zdá, že svět funguje výhradně ve jménu násilí. Dnes a denně čteme, že je někdo obětí domácího násilí - dokonce už to nejsou jen děti, které týrají nesvědomití rodiče a ani ne vyhradně ženy, už i muže občas jejich partnerky doma postaví do latě takovým způsobem, že se to nazývá násilností. Jedna země přepadá druhou a válčí se ostošest, kde nejde přímo o válku zasahují aspoň teroristé. Občas se to nějak pomate a dojde k situaci jako prý možná před dvěma roky v Beslanu při útoku na školáky, kdy snad v dětských řadách natropily větší masakr osvobozenecké síly, nežli teroristi, ale to jen tak na okraj. Na ulicích se loupí a vraždí i za bílého dne, pomatení psi čím dál častěji drásají nemohoucí stařenky a koušou děti do obličeje. Nejsou to zvěsti, které by mne přesvědčily, že současná civilizace je to pravé ořechové. Když za mého mládí děti řádily víc než bylo nutné, matky je napomínaly :" Nechovejte se jako Křováci!" Dnes by si asi z těchto Křováků mohl leckdo vzít příklad.